Eurokomisař Olli Rehn nikoho nepřekvapil, když ohlásil novou prognózu ekonomického vývoje, podle níž má letos eurozóna ekonomicky mírně poklesnout. Pro většinu analytiků je to stále optimistický scénář a dost lidí čeká, že bude ještě hůře.
Je nepochybné, že když se celé jižní křídlo masivně smršťuje, tak to ekonomiky, které na jih vyvážely dlouhá léta velkou část své produkce, musí pocítit. Nicméně měli bychom si být stále vědomi, že doba, v níž žijeme, je tak nejistá, že jakákoli předpověď na dobu delší než pár týdnů je jen horoskopem na vědecké bázi. Stačí si vzpomenout, jak si loni touto dobou všichni utírali čela nad tím, jak jsme vybředli z krize a jak teď už bude jenom lépe – abychom si v září protřeli oči a opět zjistili, že dobře už bylo.
Podobně česká ekonomika koncem loňského roku začala propadat do recese, ale průzkumy mezi šéfy velkých firem ani vývoj nezaměstnanosti žádný pokles nenaznačují.
Naopak mnozí hovoří o mírném nárůstu zakázek v prvním pololetí.
Přes všechnu nejistotu a vědomí, že vývoj může být o dost lepší, ale i mnohem horší, než hlásá současná prognóza, je zřejmé, že Evropa je momentálně lazaretem světové ekonomiky. V Asii si vůbec nevšimli, že nějaká krize byla, Spojené státy mají to nejhorší za sebou a před sebou naději na slušný růst.
A důvodem není jen to, že v mnoha evropských zemích si žili nad poměry a nasekali dluhy. Jistě svůj velmi podstatný díl má velmi krátkozraký a ještě více megalomanský projekt zvaný Spojené státy evropské, k němuž měla společná měna euro uválcovat dálnici. Ale to není vše. Když se totiž podíváme na rozdíly mezi evropským a americkým přístupem ke krizi, tak vidíme: na jedné straně jednoznačné přiznání problému a razantní, byť možná až moc drahé a ne úplně správné řešení, na straně druhé však jen bezradnost, hrnutí vážných problémů pod koberec a tváření se, že je vše v nejlepším pořádku. To vše doprovázené ekonomickou nekompetentností a politickou zbabělostí.
MfD, 24.2.2012
Autor je šéfredaktor týdeníku EURO