Kategoricky je proto nutné lži o drancování lesů odmítnout. K tomu systémově nedochází ani dnes a „Dřevěná kniha“ současný stav v této věci díky předpokládaným intenzivnějším kontrolám pohybů dřeva v lese spíše zlepšuje. Rozhodně jej nezhoršuje.
Laická a zřejmě ani novinářská veřejnost podle všeho vůbec neví, že je hospodaření v lese regulováno lesním zákonem a specifickou prováděcí vyhláškou týkající se lesních hospodářských plánů. Tyto lesní hospodářské plány stanovují mimo jiné objem vytěženého dřeva za období deseti let, a jejich plnění musí jak LČR, tak firmy těžící v LČR dřevo, tak ale také obce nebo soukromí vlastníci závazně dodržovat. Podstatné přitom je, že do lesních hospodářských plánů mají právo mluvit ochránci přírody, a mohou tedy hned na počátku stanovení podmínek pro těžbu dřeva riziku „drancování lesů“ zamezit. Na úrovni jednotlivých krajů mají lesní hospodářské plány v kompetenci tamní orgány ochrany přírody, které k nim musí dávat souhlasné stanovisko. Pokud orgán ochrany přírody vysloví s lesním hospodářským plánem nesouhlas, nemůže být takový plán schválen. Pokud se tedy někde v ČR v lesích těží dřevo, musí se tak dít za souhlasu ochránců přírody. A ani podle „Dřevěné knihy“ to nebude jinak.
Plnění lesních hospodářských plánů má dále právo kontrolovat Česká inspekce životního prostředí (ČIŽP), která tuto kompetenci získala v roce 1997 a s ní i možnost udělovat při porušení plánů citelné sankce. To znamená, že minimálně na dvou stupních mají ochránci přírody již dnes a samozřejmě i v budoucnosti možnost zásadně zasáhnout proti všemu, co může „drancování lesů“ dokonce jen vzdáleně připomínat.
Málokdo ví, že ČIŽP může udělovat sankce za každé porušení lesního zákona, které by mohlo vést k poškození životního prostředí. Důležité je přitom slůvko „mohlo“, protože inspekce v minulosti udělila celou řadu sankcí za víceméně teoretická rizika. Pozice ČIŽP je v ČR mnohem významnější než v zahraničí, mimo jiné proto, že fakticky nemusí prokazovat, jaké důvody jí k závěru o možném poškození životního prostředí vedou. Vlastníci lesů včetně těžařských firem jsou tak vůči ČIŽP ve vazalské pozici, neboť na straně ČIŽP stojí v případných soudních sporech i soudci. Inspekce se totiž zaštiťuje analýzou stanovování škod na životním prostředí autora Ilji Vyskota, která ovšem pracuje právě s teoretickými riziky a, zejména, je to jen jedna ze čtyř metod, jak dopady na životní prostředí hodnotit.
Je tedy zřejmé, že ochránci přírody mají v ČR dostatek nástrojů, jak poškozování lesů nebo dokonce drancování lesů zabránit. Skutečná pravda je tedy pravým opakem toho, co v této věci tvrdí například Hnutí Duha, představitelé Strany zelených či třeba Zdeněk Valný2 v Lidových novinách.
V ochraně lesů obecně je ČR papežštější než papež, nejen v oblasti lesních hospodářských plánů. V ČR je totiž v současné době stanovena maximální výměra holin (odlesněných území po těžbě) na jeden hektar, v odůvodněných případech na dva hektary. Okolní státy ale nemají výměru holin vůbec omezenu nebo připouští holiny daleko větší než tuzemská legislativa. Přesto prosazují tuzemští ekologové další zpřísnění, a to na maximální rozměr holin na půl hektaru a v případě státních lesů a lesů v chráněných územích na 0,3 hektaru. Důvodem je podle nich zvýšení biodiverzity a zlepšení zdravotního stavu lesů. To je sice pravda, ale je tomu tak na úkor ekonomiky hospodaření v lese. V minulosti přitom povolovala tuzemská legislativa maximální plochy holin od dvou do tří hektarů a v borových lesích až pět hektarů. Například v Polsku jsou v současné době povoleny holiny o ploše šesti hektarů, na Slovensku od tří do pěti hektarů a v odůvodněných případech až 7,5 hektaru, v Rakousku jde o tři hektary. Tuzemská povinnost zalesňovat i velmi malé holiny samozřejmě zvyšuje domácím firmám náklady a snižuje jejich konkurenceschopnost. V souvislosti s takzvaným drancováním lesů je to ale zejména další nadstandardní tuzemský nástroj, jak drancování čelit.
A ještě jedna poznámka k „Dřevěné knize“. Ta původně počítala s tím, že LČR budou vypisovat desetileté tendry tak, aby po celou dobu každého jednotlivého desetiletého lesního hospodářského plánu pracovala na území vymezeném tímto plánem jedna firma. Vzhledem k tomu, že historicky se lesní hospodářské plány tvořily na desetině území lesních porostů každý rok, byla by jen desetina tendrů vypisována na období deseti let, stejně jako desetina tendrů by byla jen na jeden rok. Ve hře je ale údajně kompromis (pod tlakem ochránců), podle kterého budou soutěže vypsány jen na období pěti let. To je ovšem daleko rizikovější než původních deset let, protože na jednom území budou v rámci jednoho lesního hospodářského plánu působit dvě firmy. A v takovém případě skutečně teoreticky hrozí, že firma, která bude na příslušném území působit dříve, může vytěžit lukrativnější porosty, ba dokonce může vytěžit celý etát (plánovaný objem) za jeden rok (to lesní hospodářský plán umožňuje, ale pak již se nesmí po zbývajících devět let těžit nic, kromě kalamit). Co bude dělat firma, která přijde po té první, je otázka – jistě se bude snažit nějak svou nevýhodnější pozici kompenzovat. Nebo musí LČR rozdělit lesní hospodářský plán na dvě poloviny a tedy zvýšit byrokracii. Prostě – snížení doby tendrů na pět let není dobrý nápad a neprospěje lesním porostům. Lobbistům ale ano.
1 Ve středu 2.2.2011 vyslovila vláda s "Dřevěnou knihou" souhlas - pozn.red.
2 Fuksova dálnice k tunelu do Lesů (LN, 25.1.2011) - pozn.red
Převzato z Blog.aktualne.cz se souhlasem autora.
Autor je agrární analytik