V listopadu letošního roku mělo v USA formu částečného úvazku celých 25 % pracovních poměrů. Na počátku 90. let, kdy Spojené státy procházely rovněž hospodářským útlumem, tvořily krátkodobé pracovní poměry něco málo přes 10 % z celkového počtu pracovních příležitostí. Dochází tak k značnému nárůstu počtu „neplnohodnotných“ zaměstnání.
Podle některých ekonomů jsme svědky strukturální změny trhu (Allen L. Sinai), jiní poukazují na současný život v období zdánlivě nekonečné nejistoty (David Autor). Mnoho firem dnes upřednostňuje orientaci na krátkodobé cíle a snaží se maximalizovat flexibilitu, ať již vlastních produkčních schopností či samotné pracovní síly.
Shodou okolností byl před pár dny v Deníku Referendum publikován rozhovor rozhovor s ekonomkou Ilonou Švihlíkovou, která se ve svých úvahách zabývá mimo jiné právě trendem flexibilizace pracovní síly. Uvádí jako příklad zmíněný americký trh práce, který byl ještě v nedávné minulosti představován jako zářný příklad pro svou schopnost zajistit výrazně vyšší procento zaměstnanosti, než bylo obvyklé v evropských zemích. Až nyní, v době existující dlouhodobé nezaměstnanosti v USA se podle Švihlíkové ukazuje někdejší krátkodobost pracovních úvazků a tlak na uzavírání pro zaměstnance ne vždy výhodných pracovních smluv. Flexibilizace pracovní síly a zesilující tlak na ni má podle ekonomky Švihlíkové za následek snižující se možnost získat plnohodnotné zaměstnání.
Podle Švihlíkové řešení nelze v současné situaci očekávat pouze od volného trhu. Jako jeden z receptů na řešení uvádí francouzský – velmi diskutabilní – návrh na zkrácení pracovní doby na 35 hodin týdne. Zůstává však otázkou, zda by pouhé direktivní zkrácení pracovní doby pomohlo vyřešit alespoň zčásti strukturální problémy. S velkou pravděpodobností totiž není délka pracovního týdne tím nejpalčivějším problémem a příčinou krize.
Zdroje: www.patria.cz, www.denikreferendum.cz