Úvodem
„Cílem EU je zaujmout v mezinárodním společenství přední pozici v boji proti klimatickým změnám, což potvrzuje svým aktivním vystupováním v mezinárodních jednáních, v rámci nichž se snaží o postupné sbližování zatím stále rozdílných představ významných znečišťovatelů o nové podobě společného závazku v boji proti změně klimatu.“ (1)
Předseda české vlády uvedl, že energetický balíček by měl být přijat ještě do konce letošního roku. „Nechceme nic blokovat, nechceme nic vetovat, ale jde nám všem společně o to, aby balíček byl přijat v takové podobě, která nepoškodí naše ekonomiky.“ (2)
1) Obsah a základní charakteristika tzv. energetického balíčku
Tzv. energetický balíček Evropské komise tvoří devět vzájemně souvisejících dokumentů, které společně představují nový koncepční rámec energetické politiky EU pro následující desetiletí.
Energetický balíček EU vytyčuje budoucí směřování evropské energetiky s cílem zajistit Evropě bezpečné zásobování čistou (tzv. nízkouhlíkovou) a konkurenceschopnou energií. (3)
Základními pilíři nové energetické politiky, jsou:
1) boj proti změně klimatu,
2) snížení vnější závislosti EU na energetických dodávkách ropy a zemního plynu,
3) podpora konkurenceschopnosti
2) Z těchto devíti dokumentů vybírám ty s největším ekonomickým dopadem na obyvatele
2.1 Strategický cíl
Cíl EU v rámci mezinárodních vyjednávání omezit do roku 2020 emise skleníkových plynů ve vyspělých zemích o 30% ve srovnání s rokem 1990. Do roku 2050 je pak nutné snížit celosvětové emise skleníkových plynů až o 50% (ve vyspělých zemích o 60-80%).
Jednostranný závazek EU, bez ohledu na výsledky mezinárodních vyjednávání, dosáhnout do roku 2020 alespoň 20% snížení emisí skleníkových plynů ve srovnání s rokem 1990.
2.2. Snižování emisí skleníkových plynů a systém EU pro obchodování s emisemi
Základním cílem je udržet zvýšení průměrné teploty na Zemi v mezích 2°C, a to ve srovnání s předindustriálními hodnotami. Předpokladem toho je splnění zmíněných cílů snižování emisí skleníkových plynů, tj. snížení emisí ve vyspělých zemích o 30% do roku 2020 ve srovnání s rokem 1990 a o 60-80% do roku 2050 (na celém světě pak až o 50%)(3).
Metodou je posílení systému EU pro obchodování s emisemi(EU ETS) od roku 2013
Energeticky náročná odvětví tak kvůli nákupům povolenek přijdou o desítky miliard korun ročně, v roce 2020 to bude až 62 miliard korun. To se odrazí v tržbách výrobců a situace se promítne do cen zboží pro spotřebitele. (4)
Pro představu, objem trhu dosáhl přibližně 300 milionů tun CO2 v roce 2005 a přibližně 600 milionů tun v roce 2006. Jeho předpokládaný obrat by se měl do roku 2012 pohybovat v rozmezí od 30 do 60 miliard EUR ročně. (5)
Toto zvýšení cen zaplatí logicky koncový spotřebitel, tedy každý občan.
A to ještě nehovoříme o tom, že finančně silné skupiny mimo EU či hedgové fondy mohou snadno vyhnat ceny povolenek do několikanásobné výše, ať již s cíly obchodními či politickými, a mohou tím vážně ohrozit celou ekonomiku EU.
2.3. Energetická účinnost
Kromně nepochybně rozumných opatření, jako snižování energetické náročnosti budov a zvyšování účinnosti výroby a distribuce elektrické energie, je jedním z bodů i velice kontroversní snížení spotřeby automobilů a jejich exhalací CO2.
Občané se dále mohou těšit na, cituji : „Podporu správného financování energeticky účinných investic malých a středních podniků a společností poskytujících energetické služby, prosazování energetické účinnosti v nových členských státech a na systémové využití zdanění“. (3)
Přeloženo do srozumitelné řeči to znamená dotace, regulace a vyšší daně.
Zbožným snem je dále „Podpora energetické účinnosti v celosvětovém měřítku“, která jistě take nebude zadarmo..
2.4. Energie z obnovitelných zdrojů
1. Celkový cíl: dosáhnout do roku 2020 20% podílu OZE na celkové skladbě zdrojů energie EU (závazně),
2. Minimální závazný cíl pro biopaliva do roku 2020 ve výši 10% (podílu biopaliv na celkové spotřebě pohonných hmot v dopravě).
Těchto cílů má být dosaženo pomocí:
- vytvoření systému pobídek/podpor pro biopaliva apodporou OZE ve veřejnýchzakázkách (čti dotace a dalši deformace trhu)
- zahrnování externích nákladů (externalit) do cen energií z fosilních
paliv ( čti zdražením pomocí zvýšených daní). (3)
Sama komise uznává, že ceny elektřiny pro spotřebitele mohou stoupnout zhruba o 5%, což je odhad nepochybně podhodnocený, protože nezahrnuje náklady na dotace na straně jedné a dopady „ekologických“ daní na straně druhé.
Pokud jde o podstatu věci, o důsledcích využívání jak obnovitelných zdrojů tak biopaliv toho bylo publikováno dost.
Stručně řečeno - v celkové energetické bilanci nepředstavují žádnou úsporu, škodí životnímu prostředí a zvyšují ceny potravin, což působí v rozvojových zemích vážné problémy.
Je nepochybné, že ve specifických podmínkách některých zemí mohou být doplňkem energetického mixu - ale direktivně nařizovat jejich podíl je nesmyslné a z hlediska deklarovaných cílů kontraproduktivní. (např. 6, 7)
2.5. Využívání fosilních paliv
Energetická politika se bude muset vypořádat s významným problémem rostoucích emisí CO2 vznikajících při využívání fosilních paliv, zejména při výrobě elektřiny.
Mezinárodní energetická agentura předpokládá, že do roku 2030 se bude vyrábět z uhlí dvakrát více elektřiny než dnes a to zvláště v Něměcku, díky politickému závazku odstavení jaderných elektráren.
Očekává se vzrůst spotřeby uhlí v EU, který by měl za následek zvýšení emisí CO2 do roku 2025 o 20%. Cílem energetické politiky je proto předejít těmto negativním dopadům pomocí technologií zachycování a ukládání CO2.
1. podpořit do roku 2015 výstavbu a provozování až dvanácti velkých
demonstračních (testovacích) provozů s udržitelnými technologiemi na využívání fosilních paliv. (čti masivní dotace z veřejných prostředků)
2. zajistit, aby všechny nové uhelné elektrárny v EU byly do roku 2020 vybaveny systémy zachycování a ukládání CO2 a stávající aby poté postupně přešly na tyto systémy také. (3)
Důsledky těchto plánů budou poměrně drastické, a to jak pro kapsu daňového poplatníka, tak i pro životní prostředí.
Dle podrobných kalkulací se uvádí, že vlastní proces ukládání CO2 spotřebuje až 40% vyrobené energie a cenový nárůst může činit až 90% (8)
Analogicky bude tedy až o 40% zvýšena těžba uhlí, náklady na jeho transport, množství vzniklého popílku, těžba vápence nutného pro odsíření a „výroba“ nekvalitního sádrovce vzniklého při odsiřování a nutnost jeho skladování. Životní prostředí to nepochybně ocení....
Cudně se mlčí o rizicích spojených s ukládáním velkých objemů CO2, především v případě jeho úniku. Příkladem může být jezero Nyos na západě Kamerunu. . Při výronu CO2 zde 21. srpna 1986 zahynulo přes 1746 lidí, dalších 20 000 osob bylo zdravotně postiženo a zahynulo také na 3500 zvířat..(9)
Dle některých studií jde opět o zcela neefektivní a drahé opatření, které nepřinese žádný efekt. (10)
2.6. Budoucnost jaderné energetiky
Zásadní prioritou Komise je otázka jaderné bezpečnosti a spolehlivosti, a z tohoto důvodu Komise navrhuje mj. ustanovit evropskou skupinu pro jadernou bezpečnost na vysoké úrovni a přistoupit k harmonizaci požadavků na jadernou bezpečnost zajišťující dodržování mezinárodně přijatelných standardů. (3)
Neboli - další úřad konzumující veřejné prostředky.
Přitom dodržování mezinárodně přijatelných standardů již dávno zajišťuje MAAE
.
2.7. Mezinárodní energetická politika aktivně hájící zájmy Evropy
V příloze 1 ke sdělení Komise o Energetické politice pro Evropu jsou podrobně
rozvedeny mezinárodněpolitické priority EU týkající se energetiky vzešlé z jednání Evropské rady v rámci finského předsednictví (prosinec 2006). Kromě těchto cílů považuje Komise za další hlavní priority energetické partnerství Afrika-Evropa (z hlediska rostoucího významu dodávek a velkého potenciálu do budoucna) a Mezinárodní dohodu o energetické účinnosti. (3)
3.Souhrn
Přijetí energetického balíčku je podle EU nezbytné proto, aby EU splnila svůj cíl „Zaujmout v mezinárodním společenství přední pozici v boji proti klimatickým změnám“.
Takové špásy ovšem vždy něco stojí.... jaké tedy budou důsledky přijetí energetického balíčku v předložené podobě?
3.1. Ekonomické dopady
1) dojde k zvýšení cen energiií pro občany o cca 100%
2) dojde k zvýšení cen energeticky náročných výrobků a služeb
3) dojde k zvýšené devastaci životního prostředí
4) dojde k výraznému snížení konkurenceschopnosti ekonomiky států, které „balíček“ přijmou
3.2. Reálný dopad na emise CO2
Efekt těchto nákladných opatření na celosvětové emise CO2 bude naprosto zanedbatelný - Evropa v současné době produkuje cca 15% emisí CO2 - je tedy zcela lhostejné, zda tyto emise o 20% sníží či zvýší - celosvětově jde o max 3%.
Přitom Čína, odkud mám, díky spolupráci v oblasti životního prostředí, informace o kterých se v Evropě raději nemluví, zastává zcela jasný postoj - nebude emise CO2 na jednoho občana zvyšovat více než na úroveň emisí připadajících na občana USA či Evropy.... Přeloženo do jazyka srozumitelného, znamená to zvýšení Čínských emisí CO2 o 300 až 400%. (11)
A Indie a další rozvojové země nepochybně zaujmou stejný přístup.
Podíl EU a jeho snížení či zvýšení o 20% se tím ve světovém měřítku dostává téměř na úroveň statistické chyby....
3.3. Cui bono?
Důvody vedoucí EU k tak nesmyslným krokům lze jen těžko pochopit a rozklíčovat... nejspíš jde o kombinaci řady faktorů, jako je
Úprk politiků „vpřed“
Jak jinak zdůvodnit fakt, že se z velké většiny velice pragmatičtí politici s „poločasem“ života 2 roky najednou starají o to, co snad může být za 100 let?
Cílem je odvrátit myšlení voličů od každodenní reality, od neplnění volebních slibů a od výsledků jimi provozované politiky v reálném čase. A navíc - případné hospodářské problémy lze snadno „svést“ na opatření zcela nutná k „zachraně světa“.
EUintegrace „zadními vrátky“
Lze říci, že problém „klimatické změny“ přišel pro politiky toužící po vzniku EUropskéhu superstátu jako na zavolanou. Po neúspěchu EUstavy ve Francii a Holandsku a po jejich problémech v Německu, se zoufale hledal důvod pro „společnou“ agendu. A je zde - EUropa v popředí boje za „záchranu lidstva“ jak je zdůrazněno i v Lisabonské smlouvě.
O peníze jde až na prvním místě
Je jasné, že při tak masivních opatřeních dojde k přesunu velice slušného objemu financí od obyvatel (kteří to vše nakonec zaplatí) do těch „správných kapes“... a bylo by jistě škoda toho nevyužít.
4. Sečteno a podtrženo
Obávám se, že v úvodu uvedené přání našeho premiéra, t.j. „aby balíček byl přijat v takové podobě, která nepoškodí naše ekonomiky“ je bohužel naprosto nereálné. To uvádí ostatně i český tisk (12).
Zaplatíme to - a velice tvrdě - všichni, a dosažený výsledek bude, kulantně řečeno, velice problematický. A není sporu o tom, že na nízkopříjmové skupiny obyvatel bude mít přijetí tohoto „dárečku“ největší dopad - se všemi následnými důsledky.
Použité prameny
1. Lisabonská smlouva
2. http://zpravy.ods.cz/aktualita.php?ID=8397
3. Energetický balíček Evropské komise jako počátek nové energetické politiky EU, F. Ficner, M. Kusák, Parlamentní institut, Informační podklad č. 5.278, srpen 2007
4. http://www.spcr.cz/cz/dynamic/article.php?artid=2321
5. http://www.fortisbusiness.com/fbweb/int_en/content/info/info_cze_ba_risks_emission_rights.html
6.http://www.washingtonpost.com/wp-dyn/content/article/2006/06/30/AR2006063001480.html
7. http://www.guardian.co.uk/environment/2008/jul/03/biofuels.renewableenergy
8. http://www.parl.gc.ca/information/library/PRBpubs/prb05103-e.htm
9. http://www.celysvet.cz/n1053-vrazdici-jezero.php?hlasovani=5&anketalastt=10
10. http://www.i-sis.org.uk/CCSAFalseSolution.php
11. http://www.nationmaster.com/graph/env_co2_emi_kt_percap-co2-emissions-kt-per-capita
12. http://www.reflex.cz/Clanek34290.html
autor je místopředsedou ODS Praha-západ a členem zastupitelstva Středočeského kraje.