Hlavním problémem je, že se do ústavních funkcí dostala parta lidí, kteří jsou zvyklí provádět pouze destruktivní činnost, protestovat proti všemu a proti všem, a tedy nejsou schopni konstruktivního myšlení a přistupování na kompromisy. Jejich pochybná ideologie je pro ně důležitější než skutečný veřejný prospěch, a to ať už lidské společnosti nebo obecně přírody. Tento extremismus převážně ve vztahu právě k energetice je prezentován především z Horních Rakous placené Südtschechische Mutter Kuchtovou, která v poslední době svůj postoj ještě stupňuje, pravděpodobně kvůli svému nucenému odchodu z ministerské židle, když se během krátké doby projevila její totální neschopnost.
Dalším problémem je, že ačkoliv je ve srovnání s normálními lidmi ekoteroristů poměrně malá skupinka, mají obrovský vliv z velké části díky médiím, protože těm se katastrofické scénáře o tom, jak lidstvo ničí planetu, výborně hodí do krámu, z další velké části za to mohou politici sami, neboť pro ně je zelené téma velmi užitečné, protože si pak mohou hrát na spasitele planety, zavádět nové daně, fůru regulací a přerozdělovat více peněz, které je pak možno směrovat do těch "správných" kapes pod záminkou ochrany životního prostředí, navíc tyto medializované aktivity pak odvádějí pozornost voličů od skutečných problémů, které by se prioritně měly řešit, jejichž řešení však naráží na neochotu zavádět nepopulistická opatření, které by mohly odvést část voličů k populističtější konkurenci.
Zatím ještě nikdo nepodal přesvědčivý důkaz, že by lidstvo mělo na změny klimatu větší vliv než zanedbatelný. Je sice nepopiratelným faktem, že lidstvo v průběhu průmyslové éry vypouští zpět do atmosféry oxidy uhlíku, který byl v předchozích geologických dobách postupně vyloučen z oběhu a uložen pod zem, nicméně se nedaří prokázat přímou závislost globální teploty na koncentraci oxidu uhličitého. V průběhu čtvrtohor sice existuje mezi těmito dvěma parametry určitá korelace, nicméně zde vždy není kauzalita. Koncentrace oxidu uhlíku sice někdy teplotu v souhlasu s matematickými modely předbíhá, jindy se však za ní o tisíce let opožďuje, takže zvyšování teploty musí mít i jiné příčiny. Čím dále do geologické minulosti Země jdeme, tím menší však je i vzájemná korelace mezi teplotou a oxidem uhličitým. Zajímavé ovšem je, že Albert Gore a jeho souvěrci před veřejností, politiky a novináři důsledně tají, že z hlediska chování klimatu je v současné době nejdůležitějším plynem v atmosféře vodní pára, se kterou však z pochopitelných důvodů nemá lidstvo nic společného, koncentrace oxidu uhlíku je ve srovnání s množstvím vodní páry naprosto nepatrná.
Ať už je objektivní pravda na straně klimaalarmistů či klimaskeptiků (je pravděpodobné, že jako v mnoha jiných případech pravda bude někde uprostřed), bylo by rozhodně prospěšné přestat fosilní zdroje uhlíku pálit. A to nejen kvůli emisím jeho oxidu, ale především proto, že jsou to docela zajímavé a hlavně důležité chemické suroviny. Pro výrobu elektrické energie se nabízejí jiné zdroje. Zemská kůra obsahuje určité množství radioaktivních prvků, především uranu a thoria, které se pomalu, každý svým tempem, rozpadají. Díky svému rozpadu mírně zahřívají zemskou kůru a na povrch Země emitují nezanedbatelné množství záření jako příspěvek k záření z vesmíru. Uran 238 má poločas rozpadu přibližně 4,5 mld. let, za dobu existence Země se ho již tedy rozpadla v zemské kůře prakticky polovina, a to zcela bez užitku. Samo se pak nabízí tyto radioaktivní prvky koncentrovat do nějaké nádoby, ze které nemohou zářit do okolního prostředí a přitom mohou vykonat velmi mnoho užitečné práce. Je zajímavé, že ekoteroristé argumentují zářením jaderných elektráren a přitom je nikdy nenapadlo, že jaderný reaktor navenek září podstatně méně než podloží, na kterém obvykle stojí. Taktéž častý argument s tzv. jaderným odpadem je spíše politického než faktického charakteru a slouží spíše jako argument k zastrašování veřejnosti a manipulaci s ní, aby se získal dostatek hlasů proti jaderné energetice. Dnešní tzv. odpad se může stát až z 97% palivem pro nové generace reaktorů, díky čemuž máme v zemské kůře dostatek zdrojů pro výrobu elektrické energie na desítky tisíc let, což je více než nadbytek času k vývoji jaderné fůze, kterou se dá z hmoty vydolovat více energie než jaderným rozpadem a která by byla velmi levným a takřka nevyčerpatelným zdrojem velmi čisté energie.
Elektrickou energii lze považovat za prioritní pro její značnou univerzálnost. Lze ji přeměnit na libovolnou jinou energii - teplo, světlo, pohyb, třídění informací, zpracování surovin. Zelení a jiní politici navázaní na surovinové monopoly RWE a Gazprom sice prosazují pálení zemního plynu, tedy uhlíku, za účelem výroby elektřiny a tepla, ovšem ruku na srdce, pokud car Putin z jakýchkoliv důvodů otočí kohoutkem, tak pak nebudeme mít ani elektřinu, ani teplo. Budeme-li mít však dostatek elektřiny z vlastních zdrojů, stačí při nedostatku plynu strčit do zásuvky elektrický přímotop a nezmrzneme. A to pomíjím fakt, že přeměna elektřiny právě na teplo je velmi účinná a velmi čistá bez produkce jakýchkoliv emisí. Nehledě na to, že i zemní plyn lze použít jako průmyslovou surovinu a je opět škoda ho spálit. Zemní plyn z velké části obsahuje metan, který se průchodem přes železo rozžhavené na řádově 1000°C rozkládá na vodík a uhlík. Vodík lze použít jako bezuhlíkaté palivo, uhlík jako náhrada uhlí pro chemický průmysl a metalurgii.
Vodík se dnes jako palivo používá v některých experimentálních automobilech, některé se i sériově vyrábějí, jejich rozvoj však naráží na dva problémy. Cena vodíku je v současné době díky nedostatku elektřiny poměrně vysoká, druhým problémem je, že z ohledem na extrémní fyzikální vlastnosti vodíku je technologicky značně problematické jeho skladování i doprava na místo prodeje. Vodík lze vyrábět buď elektrolýzou vody nebo již zmíněnou termolýzou metanu, k obojímu je třeba značné množství elektrické energie. Spalováním vodíku vzniká obyčejná voda, která opět může být surovinou k výrobě vodíku a tvořit tak uzavřený koloběh nezasahující příliš do přírody. Vodík též může být základní surovinou pro budoucí jadernou fůzi. Jediné, co potřebujeme, je nadbytek levné elektřiny a zvládnutí technologických potíží spojených se skladováním a transportem ať už v plynné či kapalné fázi.
V současné době se ukazuje, že byly pravdivé hlasy odborníků varujících před zaváděním tzv. biopaliv, tedy náhražky spalování uhlíku spalováním uhlíku. Zelení magoři si nedali říct a tuto vizi protlačili do praxe, a tak se na polích místo něčeho užitečného pěstuje cosi, co se pak s velkými energetickými nároky přepracuje, aby se to poté spálilo. Argument, že pálíme jen uhlík absorbovaný z atmosféry, neobstojí. Na polích by tak jako tak něco rostlo a dost možná i užitečnějšího, každopádně to něco by opět ten uhlík absorbovalo. A je navíc veřejným tajemstvím, že právě výroba tzv. biopaliv je zdrojem obrovských příjmů pro pár vyvolených, kteří mají jistý kšeft, je-li zákonem nařízeno toto výrábět a do paliv přidávat v předepsaném množství. Dalším nesmyslem prosazeným zeleními aktivisty jsou větrné elektrárny, které sice občas vyrobí trošku elektřiny v nepředvídatelném množství a v nepředvídatelnou dobu, ale pro jejich provoz je nutné mít v záloze klasické uhelné elektrárny pro případ, že si vítr zamane přestat foukat. Velká koncentrace větrníků na severu Německa už je dnes zdrojem nestability pro celou evropskou rozvodnou soustavu. Stavět větrníky má smysl pouze v omezené míře na pobřežích, kde stále a stabilně fouká, ne však ve vnitrozemí, kde už je vítr značně nestabilní, a už vůbec ne v naší velmi zvlněné krajině nebo třeba v sousedním ještě zvlněnějším Rakousku.
Je takřka jisté, že do budoucna nám nemusí hrozit nedostatek energetických zdrojů, budeme-li rozvíjet jadernou energetiku. A budeme-li místo do nesmyslných a drahých leč nic neřešících Kjótských protokolů raději stejně obrovské sumy peněz investovat do výzkumu jaderné fůze a do rozvoje vodíkových technologií, můžeme se stát prakticky nezávislými na fosilních zdrojích a nezatěžovat zemskou atmosféru různými emisemi, a to docela v brzké době řádově několika desítek nebo stovek let. Jde jen o to poslat zelené extrémisty do háje, ať si tam vlezou na stromy, když po tom tolik touží. A jde o to přestat žvanit v OSN, na Bali a jinde a začít konečně něco smysluplného dělat. Anebo nedělat nic a nechat tomu volný průběh, v přírodě i ekonomice funguje většina věcí nejlépe, když je nikdo neřídí. Zrušit nesmyslnou a námi všemi dotovanou podporu výroby energie z větru, fotovoltaiky a biopaliv a neklást do cesty umělé překážky jiným zdrojům. To dobré a užitečné se pak prosadí samo.
Zbývá jen jediná otázka. Pročpak asi jsou zelení (Strana zelených, Greenpeace, Hnutí duha, Děti země, Jihočeské matky...) proti výkonným a přitom čistým zdrojům energie, jako je jaderná energetika nebo vodík, když tolik trvají na výrazné redukci emisí oxidů uhlíku? Odpověď je jednoduchá. Někteří environmentalisté (tedy ekologisté či ekoteroristé), např. Jeremy Rifkin či Paul Ehrlich, před časem prohlásili, že "to by tak ještě scházelo..., nejhorší věc, která by se naší planetě mohla stát..., stejné, jako dát do ruky samopal imbecilnímu dítěti...". Je jasné, že environmentalistům nejde vůbec o rozvoj civilizace s co možná nejnižším dopadem na přírodu, ale jde jim o rozklad civilzace a o návrat do středověku nebo rovnou starověku či pravěku. Neměli by ovšem být pokrytečtí, věří-li své ideologii, měli by se jí včetně svého boha Al Gora řídit, zrušit vyhřívané bazény u svých obydlí, nastěhovat se do výhradně dřevěných obydlí, nepoužívat žádné výdobytky civilizace - elektřinu, telefony, internet -, místo autem jezdit na koni, protože i k výrobě jízdního kola je třeba elektřiny a uhlí, a přestat létat letadly. A hlavně by se měli se svojí ideologií přestat schovávat pod pláštík tzv. globálního oteplování a otevřeně přiznat své destruktivní cíle zaměřené na lidskou civilizaci.
Autor je členem České nukleární společnosti