Dříve, než přejdu k vládnímu návrhu, krátce připomenu, jak si zavedení tohoto pojmu představoval Vlastimil Tlustý. Podle jeho představy měli všichni zaměstnavatelé zvýšit hrubou mzdu na její 1,35násobek, tj. navýšit ji o částku, kterou platí zaměstnavatelé jako příspěvek na sociální a zdravotní pojištění svých zaměstnanců. Ten by jim byl na oplátku odpuštěn, takže by na tom byli po reformě stejně jako před ní. Pojistné by pak platili jen zaměstnanci, a to ze superhrubé mzdy, z níž by se ovšem stala normální hrubá mzda. Jakkoliv jsem v minulosti Vlastimila Tlustého kritizoval, jeho postup měl svou logiku a nevedl k absurditám a nesmyslům, jež jsou průvodním znakem reformy pánů Kalouska a Nečase.
Ta nenutí zaměstnavatele zvýšit mzdy o 35% a neruší ani jejich povinnost platit příspěvek na pojistné svých zaměstnanců ve výší 35% jejich dnešní hrubé mzdy. Zaměstnanci budou dál pobírat normální hrubou mzdu a superhrubá mzda (či "superhrubý příjem") ve smyslu 1,35 násobku hrubé mzdy se bude používat jen jako základ pro výpočet DPFO, jejíž jediná - tedy rovná - sazba bude oněch magických 15 procent. Posedlost tímto číslem, zjevně motivovaná snahou plnit předvolební sliby, je jasným projevem zatmění rozumu, neboť interpretovat jako "příjem" fyzické osoby něco, co její zaměstnavatel platí podle jiného zákona přímo státu, vyžaduje mimořádnou schopnost potlačit v sobě byť i náznak zdravého rozumu. Ten by navíc poukázal na skutečnost, že přesně stejnou částku daně by zaměstnanci platili a stát shrábnul, kdyby se DPFO platila z hrubé mzdy a sazba činila 20,25% anebo z dnešního základu (jenž činí 87,5% hrubé mzdy) a sazba by byla 23,14%. Jedině toto poslední číslo je přitom vhodné pro srovnání s rovnou daní na Slovensku, jejíž sazba činí ovšem jen 19%.
V této souvislosti je vhodné připomenout, že všude na světě se daně z příjmu (fyzických i právnických osob) odlišují od odvodů na sociální a zdravotní pojištění a nikde na světě, tedy ani na Slovensku, se z odvodů placených zaměstnavatelem neplatí DPFO. Nikoho, kromě našich reformátorů, by totiž ani ve snu nenapadlo považovat je za "příjem" zaměstnance.
Na první pohled je také jasné, že kdyby nebyla rovná daň se sazbou 23% z dnešního základu doprovázena výrazně vyšší slevou na dani než dnešních 600 Kč na svobodného bezdětného poplatníka za měsíc (a podobné částky na děti a nepracující manželku), platila by drtivá většina zaměstnanců vyšší daň než dnes. Proto Kalousek navrhuje zvýšit slevu na dani pro svobodného bezdětného zaměstnance z 600 na 2070 Kč měsíčně, což je nejnižší částka zaokrouhlená na desetikoruny, při níž nikdo nebude platit více než dnes. Ošetřit legislativně přechod na rovnou daň se sazbou 23% z dnešního základu novelou zákona 586/1992 Sb. o dani z příjmu, jenž pochází z roku 1992 a od té doby jich prodělal již 69 (!!), by bylo jednoduché: v jedné tabulce by se číslička 12, 19, 25 a 32 nahradila číslem 23 (a ani pásma by se nemusela rušit) a v odstavci (1) paragrafu 35ba, kde je definována sleva na dani, by se 7200 (což je 12krát 600 Kč) nahradilo číslem 24840 (a podobně pro děti a manželky).
Místo této jednoduché jubilejní 70. novely, která by ovšem neobsahovala ono magické čísličko 15, se pánové Kalousek a Nečas rozhodli jít cestou divokých a absurdních argumentů, proč je možné za "příjem" fyzické osoby považovat (a tím pádem i zdaňovat) i příspěvek placený zaměstnavatelem na sociální a zdravotní pojištění podle zákona 589/1992 Sb. Ve svém vystoupení na fóru HN Miroslav Kalousek v 79. okénku své prezentace uvedl, že reforma DPFO bude kromě změny sazeb (pouze jedna sazba 15%) znamenat také změnu systému základu daně, jímž se stane superhrubý příjem. To bude podle něj umožněno tím, že - cituji - "pojistné placené zaměstnancem i zaměstnavatelem nebude osvobozeno od daně z příjmů (§ 6 zákona o DzP)". Je neuvěřitelné, že ministr financí může vyslovit tvrzení, jež je z jedné části nepravdivé a z druhé pro stanovení základu DPFO zcela irelevantní.
Ve zmíněném paragrafu 6 zákona 586/1992 Sb. se příspěvku na pojistné placenému zaměstnancem týká odstavec (13), jenž zní (vypisuji jen relevantní část dlouhé první věty)
(13) Základem daně (dílčím základem daně) jsou příjem ze závislé činnosti nebo funkční požitky, s výjimkou uvedenou v odstavcích 4 a 5, snížené o sražené nebo zaměstnancem uhrazené částky pojistného na sociální zabezpečení, příspěvku na státní politiku zaměstnanosti a pojistného na všeobecné zdravotní pojištění, které je podle zvláštních předpisů 21) povinen platit zaměstnanec, .....
Z tohoto textu je ovšem jasné, že tento příspěvek není od DPFO "osvobozen", ale že se při výpočtu základu od hrubé mzdy odečítá. To mu sice stejný výsledný dopad, ale věcně je to něco zcela jiného. Kalousek ve svém vystoupení opakovaně tvrdil, že podle zmíněného paragrafu 6 zákona 586/1992 Sb. příspěvek zaměstnance na pojistné DPFO v principu podléhá a že jeho návrh jen osvobození od DPFO ruší. To ovšem evidentně zákon neříká. Není samozřejmě problém počítat DPFO z celé hrubé mzdy, ale pak je třeba otevřeně přiznat, že tím se zdanění příspěvku zaměstnance na pojistné zavádí.
Pokud jde o zdanění příspěvku na pojistné placeném zaměstnavatelem, je Kalouskův argument přímo absurdní. Ve zmíněném paragrafu 6 jsou v odstavci (9), jenž začíná slovy
(9) Od daně jsou, kromě příjmů uvedených v § 4, dále osvobozeny
uvedeny mimo jiné také (předpis 21 je již výše zmíněný zákon 589/1992 Sb.)
e) částky, které je povinen podle zvláštních předpisů 21) platit zaměstnavatel na pojistné sociálního zabezpečení, na příspěvek na státní politiku zaměstnanosti, na pojistné na zdravotní pojištění a u zaměstnanců, na které se vztahuje povinné zahraniční pojištění stejného druhu, příspěvky na toto zahraniční pojištění,....
Z této formulace ovšem jednoznačně vyplývá, že tímto výrokem je zaměstnavatel osvobozen od placení daně z příjmu právnické osoby (DPPO) z příspěvku, který platí podle zákona 589/1992 Sb. na pojistné svých zaměstnanců! Zrušení tohoto osvobození by tedy neznamenalo, že by z oněch 35% měl platit DPFO zaměstnanec, ale že z nich budou platit DPPO podnikatelé!! Ti za tuto možnost panu Kalouskovi jistě vřele poděkují.
Reforma připravovaná pány Kalouskem a Nečasem má ještě jeden prvek, o němž její autoři příliš nehovoří. Jde o zavedení stropu na hrubou mzdu, z níž se mají platit odvody na sociální a zdravotní pojištění. To je docela rozumná zásada, uplatňovaná v řadě zemí. Tak například ve Spojených státech se platí odvody na sociální pojištění ve výší 12,6% (z nichž polovinu hradí zaměstnanec a polovinu stát) letos jen z prvních 90 tisíc dolarů ročního příjmu (tato částka se přirozeně s časem mění). Bill Gates tedy letos zaplatil na pojistném stejných 5580 dolarů jako člověk, který vydělává ročně jen právě oněch 90 tisíc, a bude ovšem také pobírat stejný důchod. Skutečnost, že existuje strop na hrubou mzdu, z níž se pojistné platí, ovšem ve Spojených státech ani nikde jinde ve světě nemá vliv na výši sazby daně, již zaměstnanci ze své mzdy platí (ta je ve Spojených státech velmi progresivní). Kalouskův a Nečasův daňový a odvodový kočkopes má ovšem za následek, že s rostoucí hrubou mzdou klesá poměr daně k hrubé mzdě a to v procentech od 20,25% při 80 tisíci hrubé mzdy měsíčně až k 15% pro superbohaté. Sazba DPFO vyjádřená jako procento hrubé mzdy tedy nebude rovná, ale dokonce degresivní! Kdyby reforma zavedla rovnou daň s jednou sazbou 20,25% z hrubé mzdy a zachovala stejný strop na pojistné, zůstala by daň skutečně "rovná" i pro superbohaté, kteří by si ovšem polepšili z dnešních 40,5% hrubé mzdy (28% jako daň z příjmu a 12,5% pojistné) "jen" na 20,25%. Připomeňme, že kdyby neexistoval strop na placení pojistného, platili by superbohatí celkem 32,75% své hrubé mzdy (daň 20,25% plus 12,5% pojistné placené zaměstnanci). Ze 40,5% na 15%, to už je slušné polepšení, ale ani snížení na těch 20,25% by jistě nebylo špatné. Jen musíte být například Martinem Romanem. Pokud náhodou patříte ke střední třídě, budete na tom po reformě hůře než dnes. Je ostatně dobře známo, že je lepší být zdravým a bohatým, než nemocným a chudým. Čtenáře, kterého zajímají podobnosti o tom, jaké dopady bude mít Kalouskova reforma na různé příjmové skupiny, odkazuji na vystoupení hlavního makroekonomického stratéga ČSOB Tomáše Sedláčka na již zmíněném fóru HN, stojí za to.
Jsem velmi zvědav, jak budou vypadat novely zákonů, které by měly Kalouskem načrtnutou reformu legislativně ošetřit. Doufám, že takové absurdity, jako je zdanění superhrubého příjmu, v našem parlamentu neprojdou a že zdravý rozum nad ideologickou umanutostí nakonec zvítězí.