Neviditelný Pes

ŠAMANOVO DOUPĚ: O tom zachování náboženského smíru

21.11.2018

ESW

ESW

Neviditelný pes zveřejnil v sobotu článek Právo dle koránu od Soerena Kerna, převzatý z webu Gatestone Institute. Pro ty, co nečtou o víkendu, stručné shrnutí:

Paní Elizabeth Sabaditsch-Wolff vedla v listopadu 2009 třídílný seminář o islámu pro Institut svobodného vzdělávání. Jedná se o politickou akademii napojenou na FPÖ (Svobodná strana Rakouska). Ano, stalo se to v Rakousku. Na tomto semináři se podle pozdějších soudů dopustila „pomlouvání náboženské víry právně uznaného náboženství“. Oním náboženstvím je islám, a oním pomlouváním zmínka, že prorok Mohamed byl pedofil. Soudy shledaly, že ta nenávistná ženská porušila § 188 rakouského trestního zákoníku, a byl jí vyměřen trest 480 eur nebo alternativní trest 60 dnů vězení. Plus měla zaplatit náklady soudního řízení. Nepomohl odkaz na svobodu slova proneseného na specializovaném semináři. Soud takto rozhodl v únoru 2011.

Soudů bylo povícero. Protože Elisabeth Sabaditsch-Wolff se odvolala. Táhlo se to přes Odvolací soud ve Vídni, rakouský Nejvyšší soud, případ nakonec skončil u Evropského soudu pro lidská práva. 25. října 2018 tento soud vynesl konečný rozsudek, kterým postup rakouských soudů schvaluje. V odůvodnění se vyskytuje zvláštní právnická figura: Státy mohou omezit práva svobodného projevu, pokud by taková řeč „mohla vyvolat náboženskou nesnášenlivost“ a „mohla by narušit náboženský smír v zemi“.

A jak může narušit řeč na půdě politické akademie smír? Byl tam někde nějaký muslim? Ne, jen levičácký aktivista, který to teprve rozmázl!

Nuže, podívejme se, jak takovéto šalaklamné eurozhodnutí rezonuje v Listině práv a svobod, součásti to ústavního pořádku České republiky, jíž se uplatňuje Listina základních práv Evropské unie v České republice.

Evropský soud pro lidská práva (ESLP) je nadnárodní soud zřízený Evropskou úmluvou o lidských právech. Elisabeth se odvolala na článek 10 této Úmluvy, týkající se svobody projevu. V ČR to řeší Článek 17 Listiny:

(1) Svoboda projevu a právo na informace jsou zaručeny...
Avšak!

(4) Svobodu projevu a právo vyhledávat a šířit informace lze omezit zákonem, jde-li o opatření v demokratické společnosti nezbytná pro ochranu práv a svobod druhých, bezpečnost státu, veřejnou bezpečnost, ochranu veřejného zdraví a mravnosti.

Podívejme se, jaký je to zákon, jenž omezuje onu svobodu projevu, tedy svobodu projevu v Rakousku. A s údivem zjišťujeme, že se nejspíš jedná o rakouský Trestní zákon o zločinech, přečinech a přestupcích ze dne 27.5.1852! Tento zákon platil i v českých zemích, jeho poslední novelizace byla zveřejněna v československé sbírce zákonů 162/1949 Sb. (načež v následujících letech právně vyšuměl).

Zde se v § 122 (Rušení náboženství) prohlašuje:

Zločinu rušení náboženství dopustí se
a) kdo řečmi, činy, v dílech tiskových nebo rozšiřovaných spisech Bohu se rouhá;
b) kdo provozování náboženství ve státě jsoucího ruší, nebo kdo nakládaje zle způsobem zneuctívajícím s nářadím k bohoslužbě zasvěceným, nebo jinak činy, řečmi, v dílech tiskových nebo rozšiřovaných spisech náboženství veřejně opovržení prokazuje;
c) zrušeno
d) kdo hledí rozšiřovati nevěru.

Protože paní Elisabeth rušila „provozování náboženství ve státě jsoucího“, a to svými řečmi, mohla podle následujícího § 123 vyfásnout docela citelný trest:
„Bylo-li rušením náboženství dáno veřejné pohoršení, nebo byl-li kdo sveden, anebo bylo-li s tím spojeno obecné nebezpečí, potrestán buď zločin ten těžkým žalářem od jednoho až do pěti let; ale byla-li při tom veliká zlomyslnost nebo nebezpečnost, až do deseti let.“

Takže to s tou pokutou nebo 60 dny ještě dopadlo pro Elisabeth dobře, ne? Tak samozřejmě, že zákon, který před 166 lety vydalo Jeho císařské a královské Apoštolské veličenstvo František Josef I., už (nejspíš) neplatí. Ale přece jen: ESLP mluví o „narušení náboženského smíru v zemi“, Franz Josef o „rušení náboženství“. Císař pán nezaváděl muslimskou šaríju, avšak dodržoval šaríju katolickou. No a dnešní soudy zavádějí šaríju bruselskou nebo štrasburskou.

Ale podívejme se, kdo tady vlastně narušoval náboženský smír. Paní ESW vedla celkem dvanáctihodinový seminář, který si nekladl za cíl hanobit Mohameda aniž jiného státníka zemí spřátelené socialistické soustavy, a záminkou k jejímu vláčení po soudech byla jediná věta: Která?

V rámci živé diskuse totiž odpověděla na otázku z publika takto: „56letý a šestiletá? Jak jinak to nazvat, než pedofilie?“ (Mohamed si vzal za manželku Ajšu, když jí bylo jen šest nebo sedm let. Avšak pravda je, že ji „konzumoval“ až v jejích devíti.)

Někdo se totiž zeptal. Možná to byl i ten novinář týdeníku News, který se na seminář dostavil, aby ho skrytě nahrál. Právníci časopisu pak předali záznam vídeňskému státnímu zastupitelství jako důkaz „nenávistného projevu proti islámu“. A teprve potom se to rozmázlo. Není tedy právě tento týdeník zdrojem „narušení náboženského smíru v zemi“? Nebylo jeho jednání vedeno „velikou zlomyslností“, které vzbudilo „veřejné pohoršení“?

Víte, za poslední století se natočily desítky rouhavých filmů o Ježíšovi a napsaly tuny apokryfů. Církev svatá někdy protestovala, některé ty filmy se svého času nesměly v Itálii promítat, ale – upálili katolíci za rouhání někoho – DNES? Vyřkl snad vůdce papežského státu nad cizím státním příslušníkem ortel smrti? Šel TEĎ nějaký křesťan do synagogy, aby ji vystřílel? Křesťané nebo židé, to jsou ti, kdo dnes sekají v přímém přenosu hlavy „rouhačům“? Ne, ti to nedělají. Není už přece středověk.

Islám, bohužel, ve středověku stále tkví, i když jeho vyznavači umějí skvěle využít všech moderních prostředků civilizace – od zbraní až po sociální sítě. Když si francouzský satirický týdeník Charlie Hebdo, zakládající si na svém protináboženském charakteru, dělá nesmírnou srandu ze světských i náboženských papalášů, když se vysmívá židům a křesťanům, pak mu to projde. Běda však, když se jen otře o proroka M.! To pak přijdou náboženští fanatici a vystřílejí celou redakci. Není tohle „narušením náboženského smíru“?

Poukázání na Korán nemůže být rouhání, když si dodnes někteří muslimové berou za ženy nezletilé dívky i v evropském právním systému. Pardon, v no-go* zónách náš právní systém nefunguje. A když se v Evropě zjeví nějaký připrchlík ženatý s nezletilou, máme takové manželství prohlásit za neplatné? Nebude to urážka náboženského přesvědčení?

Ále hovnajs!

Pedofilie je v civilizovaném světě nezákonná, přesto touto nemocí trpí mnozí vedoucí dětí a mládeže a rovněž i třeba katoličtí kněží. Tedy – trpí tím jejich svěřenci. Když na toto hrozné počínání někdo poukáže, hanobí tím Církev svatou? Třeba papež? V každém případě, referování o tomto skandálu vskutku dokáže „narušit náboženský smír v zemi“. V Německu klesá s těmito aférami počet členů církve. Nasazuje se tedy médiím a lidu obecnému náhubek? Aby mohli ti někteří nehodní kněží nadále v klidu prznit mládež? Ó nikoli!

Aha, to se nejedná o islám...

Toto není primárně písání o islámu, ale o zachování svobody slova. O tom, že náboženské právo (ať už katolické, židovské nebo islámské) nesmí být v Evropě nadřazeno právu obecnému. Toto není náboženská nenávist, ale trvání si na základech demokracie, tedy na rovnoprávnosti před zákonem, nikoli náboženstvím.

Poslyšte, v Koránu je toho hodně, a určitě budou mnozí zmiňovat některé nejvíc profláklé citáty. Ale přečetli jste si někdy Bibli? Ano, existují zde přísné příkazy, které třeba zakazují incest (ve starobylém Egyptě a antickém Římě obvyklé povyražení). Ale víte, že třeba starozákonní Lot se incestu dopustil? Jeho dcery ho opily do němoty a pak s ním počaly. Aby „zachovaly símě svého otce“. Protože to byli uprchlice z uprchlictví, a v cizí zemi s cizím náboženstvím s nimi nikdo nechtěl nic mít. „Na co bylo zachránění ze Sodomy, když jako rod pomřeme...“

Bible to nesoudí, Bible informuje. Jenže protože rozhodnutí ESLP jsou právně závazná pro 28 členských států Evropské unie, tak by se teď nejspíš měla zakázat Bible. A nakonec vlastně i Korán, protože informace o Prorokově pedofilii je obsažena právě v něm.

V knize Syn čarodějnice o životě Jana Keplera se František Gel ptá asi takto: Jak to, že křesťanství na jedné straně vedlo k upalování „čarodějnic“ a na druhé straně k obětavým skutkům milosrdenství? A všichni se odvolávají na stejnou Bibli! Dospěl k přesvědčení, že Písmo je natolik rozsáhlé, že si v něm může každý najít ospravedlnění svého vlastního konání.

Nezáleží tudíž na náboženství – ale na člověku, co si z něj vybere.

Mimochodem, Listina práv a svobod ve článku 16 zaručuje rovněž náboženské svobody a práva. Avšak!

„(4) Výkon těchto práv může být omezen zákonem, jde-li o opatření v demokratické společnosti nezbytná pro ochranu veřejné bezpečnosti a pořádku, zdraví a mravnosti nebo práv a svobod druhých.“

A brát si nezletilé nevěsty je v demokratické společnosti kurva nemravné!

Psáno v Praze na Lužinách v úterý 20. listopadu 2018

*Europejská média vesměs popírají, že v určitých městských částech západní Evropy existuje něco jako „no-go zóny“ (oblasti, které nejsou pod kontrolou státu a vládne tam právo šaría). Tvrzení, že tomu tak je, může být stíhatelným trestným činem „podněcování k rasové nenávisti“. Přesto ho lze často slyšet z úst komunálních politiků i místních policajtů.

Převzato z Šamanovy hospůdky U hřbitova.



zpět na článek