ŠAMANOVO DOUPĚ: Rozkvět českého sklářství
Na cestě z Bedřichova do Jablonce se v záhybu silnice rozkládá už téměř stoletá sklárna Vitrum . Dveřmi v boční mohutné budovy stěně můžete vejít do malého krámku, kde jsou vystaveny některé z místních výrobků. Firma vyrábí technické a laboratorní sklo, ale vy si nejspíš jako turisté koupíte sklo "domácenské". Lisované - svícny či vázičky, foukané - dekorační lahve, flakonky, sypátka, a to všechno za pár desetikorun. Když chcete utratit trochu více, můžete si vybrat z "dutařské výroby" - ručně tvarovaných mís či váz. My jsme letos koupili několik dóz - k těm, co už máme od minule. Ve své zelené jednoduchosti nám připadají dokonalé, a jsou užitkově užitečné. Jablka či meruňky se z nich nerozutečou a zároveň vytvářejí přirozeně krásná zátiší. Jen se podívejte.
Přes Jablonec jsme jeli do Železného Brodu - protentokrát jsme vynechali návštěvu kozí farmy a mačkárny skleněných perlí v Pěnčíně . Energií a podnikatelskými nápady pana Pulíčka jsme však stále nadšeni. (Je chytrej jak koza.) V Brodě jsme poodvědvali, pokochali se dochovanými roubenkami, navštívili různá muzea (o tom snad někdy jindy) a navštívili malebnou galerii Na rynku. Miniaturní výstavní prostory jsou rozšířeny o sklípek, v jehož tmě září nasvícené skleněné zázraky. Jen se podívejte.
Jindy jsme zase vyrazili přes úbočí Ještěda do Nového Boru. Cestou jsme se zastavili v Lindavě, v jedné ze dvou místních hutí, totiž v Ajeto. Trošku jsme hledali, protože sklárna je až na konci obce, skoro už ve Svitavě. Je zde velký barák a menší barák. Menší barák je vlastně stodola, kde se můžete občerstvit, zakoupit něco skleněných výrobků a dokonce si sami zkusit vyfouknout skleněnou bublinu. Pec je vlastně na pódiu divadla, v jehož laicích se takto uklidňují dětské výpravy, než zajdou do druhého většího objektu - samotné huti. Po vnějších schodech vyšplháte do patra - ale tam nechoďte, tam pracují skláři. Vylezte ještě o patro výše na galerii - odtamtud máte ten nejlepší výhled. I náslech, jak se skláři baví, které auto je nejlepší. Pánové při povídání nezahálejí - nabírají taveninu, přifukují, odstřihávají, hladí, nahřívají, chladí, zdobí - tvoří. Občas jim někdo přinese pivo - a za chvíli je dílo hotovo. Koukal jsem, jak se ti machři s horoucí skleněnou lávou v ruce otáčejí, jak si předávají dílo z ruky do ruky, jak jediný jejich pohyb není zbytečný, jak se dokážou u jedné pece s dvěma dvířky nestrkat, jak jim to jde od ruky - prostě symfonie krásné práce! Jen se podívejte!
Z Lindavy to není daleko do Nového Boru, kde jsme trochu bloudili, než jsme za kruhovými objezdy dorazili do té správné - Masarykovy - ulice, kde má Ajeto další huť. Tato huť je rovněž nahlížecí - avšak nikoli naslouchací, neboť zdejší skláři jsou od obecenstva odděleni skleněnou stěnou - za kterou je příjemná restaurace. Debužírujete - a díváte se, jak jiní pracují. To je vrchol krásy! Další krásu uvidíte, když se podíváte ke stropu na skleněnou výzdobu - anebo i když navštívíte toalety...
Krom huti a restaurace je v patře i galerie, ve které se vystavují díla, vzniklá z právě ukončeného mezinárodního sympozia. Jakožto scifistu mně zaujal vesmír plný skleněných planet Radka Stehlíka. Ale nejpůsobivější byl asi neviditelný diamant románského oblouku skla Pavla Satrapy. Dalších asi dvacet českých i zahraničních výtvarníků nechť se na mne nezlobí - vše bylo moc pěkné. Jen se podívejte!
Po obědě jsme ještě prošli trh na Tržním náměstí (byl tržní den čtvrtek - koupil jsem si ponožky), nahlédli do místního muzea skla, ale nakonec jsme zapadli do galerie DW a sklářského ateliéru výtvarníka Davida Wüsche. V galerii si můžete prohlédnout jeho práce i práce dalších výtvarníků, v zadní místnosti vám pak ve své dílně/ateliéru rovnou může i něco vytvořit. Materiálem je varné sklo SIMAX, takže není potřeba huti, stačí hořák s několika přívody různých plynů. Pěkně to hučí a pan Wünsch při tom pěkně vykládá - a za čtvrthodinky si můžete odnést skleněnou růži, vytvořenou na přání - jen je třeba vyčkat, než trochu vychladne. A zaplatit, samozřejmě. Máte taky garanci, že při případném rozbití vám budou střepy znovu navařeny - což u normálního skla, chladnoucího v pecích, nejde. My si tedy vybrali jen korunové položky - krásné prosté odlivky na nějaký tvrdší alkohol. Krom různých svícnů, váz a skleněných objektů, mně zaujal - jako scifistu - Planet Intruder... Ale ne, líbilo se mi vše. Jen se podívejte!
Ještě jsme se stavěli v sousední prodejní výstavní síni Crystalexu, kde žena nakoupila báječné skleněné pilníčky na nehty (které byly se vším ostatním zbožím mimořádně se 40% slevou!). Ale - zatímco jsem ten den vyplácal už stovky snímků, zde jsem učinil jen tři dokumentační. Nic mně totiž nezaujalo!
Návštěvu sklářského střediska jsme zakončili svačinkou v blízké kavárně, jejíž zahrádka je vybavena plastikovými prolézačkami, takže se sem slétají houfy mladých maminek s ratolestmi. Křesílka na zahrádce jsou vybavena plédy - inu, drsný sever! U čaje a zákusku jsem přemýšlel nad tím, jak to, že "český sklářský průmysl je v krizi" a my jsme stihli navštívit jen několik z mnoha desítek hutí, skláren, galerií a ateliérů! Jeden ten navštívený nám krizi vysvětlil: Noví majitelé skláren chtěli co nejvíce vydělat, přešli na masovou strojovou výrobu - a vyhodili ty "nejdražší" zaměstnance. Tedy ty tvořivé. Nu, a ti si tedy založili svoje podniky - a nikterak nekrachují! Také jsem si všiml, že o pomoc žádají firmy, které měly stamilionové dluhy už před současnou krizí. Tedy ti neschopní.
Pomoc by však měli dostat hlavně ti schopní! Nu, podpořili jsme je alespoň drobným nákupem. A touto chválou.
Psáno v Praze dne 4. srpna 2009
---------------------------------------------------------------------------
Fotogalerie: Vitrum Janov Galerie Na rynku, Železný Brod Ajeto Lindava Ajeto Nový Bor Galerie DW