V neděli se odehrálo další dějství Kulového blesku, tedy stěhování vlády ze Strakovy akademie na Pražský hrad. Neslo nadpis Zasedání expertní komise, přičemž hlavní účel byl v dalším kopnutí do kotníků Jana Hamáčka a celé nešťastné party, která nese název sociální demokracie.
Viceprezident Jiří Ovčáček pochválil svého podřízeného Andreje Babiše, jak jeho písaři vedení ministryní financí Alenou Schillerovou mistrovsky vytvořili v době ekonomického růstu deficit čtyřiceti milionů. Zároveň se zahněval na sociální demokracii za její úsilí deficit ještě zvednout, aby zejména pak ministerstvo sociálních věcí mělo z čeho rozdávat státní peníze. O komunistech nepadla zmínka, ti si hrají na dobré hospodáře a na rozdíl od socialistů navrhují deficit rozpočtu zkrátit na třicet miliard.
Toto vše je ovšem jen v rovině řečí, o rozpočtu musí rozhodnout sněmovna na podzim. Tam si jak komunisté, tak socialisté rozmyslí, zda jej podpoří.
Na první pohled to vypadá, že je pokořena sociální demokracie, ovšem ve skutečnosti je pokořen celý parlament, že si tuto grotesku nechává líbit. Kdyby byl co k čemu, jeho ústavní většina zbaví Miloše Zemana pro trvalou, ba rostoucí osobnostní nekompetenci a při té příležitosti se s pokorou vrátí k původnímu systému volby prezidenta, jelikož pokus s přímou volbou se příšerně nepovedl.
Volba skrze sněmovnu vede k volbě člověka, který bude schopen moderovat politickou scénu ve smyslu uklidňování a hledání východisek. Oproti tomu v postmediálním světě bez seriózních autorit, ve světě iracionality a emocí i příští volba hrozí vynést do úřadu exota. To pokušení vnímat sebe sama za imperátora podpořeného miliony hlasů je příliš silné.
To ovšem je jen povzdech člověka toužícího po normálních poměrech. V Blbákově však nemáme šanci na to, aby nastaly, a tak nezbývá než nadále sledovat vývoj té trapné frašky, která se nám odehrává před očima.