I to se stává, že soudy rozhodnou spravedlivě: obvodní soud pro Prahu 8 rozhodl, že originál comicsu Muriel a andělé patří pozůstalým po zesnulém kreslíři Kájovi Saudkovi. Byl jsem blízký Kájův přítel. Moje svědectví je nepřímé a nemá žádnou právní hodnotu, nicméně to mohu s nejlepším vědomím a svědomím prohlásit, že vím od Káji, že Muriel, tedy originály, mu někdo ukradl v té hnusné době nastupující normalizace.
Tehdy byla Muriel připravena k tisku. Dnes už to mohou posoudit jen odborníci, nicméně skutečnost je taková, že právě v této Muriel předběhl Kája svoji dobu. Dnes je comics svébytný umělecký útvar, je na pomezí literatury, výtvarného umění a do jisté míry i filmu (proto je tolik dobrých adaptací comicsových příběhů). Na přelomu šedesátých a sedmdesátých let se ve světě comics v tomto moderním pojetí teprve rodil. Kája nikoho nekopíroval, on stál vpředu. Měl nastoupenou hvězdnou dráhu, protože kdyby měly být normální poměry, Muriel a Kája Saudek by si našli rychle cestu do světa.
Soudruzi rozhodli jinak. Muriel zakázali a někdo originály v turbulentní době ukradl. Pro Káju to byla osudná rána. Nikdy se z ní plně nevzpamatoval. Bolest ovlivnila celé jeho další dílo a život a tragický závěr života byl jen logické vyústění. Čachry kolem jeho pozůstalosti jsou nechutné a případ Muriel není jediný. Mimo dosah rodiny je takzvaný archiv prací Káji Saudka. Ale to je opravdu jiná historie.
Soud rozhodl správně, kradené, nalezené a pak zase záhadně zmizelé a na aukci se objevivší originály podle soudu patří Saudkovým. Není to finální vítězství, ale naděje na spravedlnost je nyní vyšší.
K té nenávisti vůči comicsu – že u nás fakticky nesměl vycházet (s malými výjimkami občas v časopise, pak výtečný Čtyřlístek a snad ještě pár dalších věcí), to nebyl jen důsledek rozhodnutí bafuňářů komunistické strany. Jako žába na prameni tu zafungovali i veleduchové, kteří dali comics do klatby coby pokleslé umění, kunsthistorici věhlasných jmen, profesoři, akademici, šéfové uměleckých redakcí.
Ve jménu comicsu, hanba jim všem.