O pouhých osm hlasů unikla vláda Theresy May pádu. Čekalo se to, jelikož kapři si neradi vypouštějí rybník a to platí v Česku jako v Britsku. Překvapení to tedy není, čekalo se to, stejně jako se čekalo, že dohoda s Unií parlamentem neprojde. Což ovšem neznamená, že by někdo dokázal věrohodně předvídat, co bude dál. Co bude dál v Británii.
Život ale půjde dál. Ať se v Británii stane cokoli, bude to mít vliv na předvolební kampaň do Evropského parlamentu. Právě ta nejistota se stává zásadním politickým střelivem pro bitvu, která zvolna nabývá na síle. Hrozí nebezpečí, že převládnou emoce a racionalita půjde stranou. Důsledky jsou nepředvídatelné.
K tomu je v tuto chvíli možné jen jedno: odpovědnost za to, co se děje v Británii a co se bude dít nadále v celé Evropě, nese zásadně a bezvýhradně Evropská komise v čele s Junckerem. Ten člověk měl být sesazen už dávno, když svou politikou připustil, aby Británie o odchodu začala vážně uvažovat. Že odejde, je skoro jisté, a že se Evropa bude z následků junckerovské politiky bude dlouho vzpamatovávat, je právě tak jisté. Nečekají nás klidné doby.