Čeření vody kolem ministra zahraničí Tomáše Petříčka je zajímavé proto, že v něm nejde o zahraniční politiku České republiky. Je to další zkouška síly Miloše Zemana a samozřejmě i komunistické strany.
Té sice osudně ubývají voliči, ale souhrou náhod se komunisté dostali nejblíž k pákám moci za posledních třicet let. Jejich nelibost vůči Petříčkovi má shodné rysy s nelibostí Zemanovou. Směr povlávání pláště Tomáše Petříka udává vítr z Bruselu, nikoli severák z Moskvy. To je důvod, proč tento politik tolik vadí exponentům ruských zájmů v Česku.
Andrej Babiš pořád ještě spoléhá na to, že vyšší bere a že jako premiér je nejvyšší. Neškodilo by mu si znovu přečíst Puzzova Kmotra. Pak by si uvědomil, že coby Padrino si nesmí nechat foukat do polívky od nikoho, jinak že se dočká šeredného překvapení, až před ním otevřou pouzdro na saxofon.
Jiná věc ovšem je v tom, že nominace Tomáše Petříčka byl akt zoufalství uskutečněný v kritické chvíli. Jako o alternativě se hovoří o Janu Kohoutovi. Tento diplomat je ovšem jiná kategorie než Tomáš Petříček, a výměna by tedy dávala smysl kvalifikační. Z hlediska války gangů by to ale byla další Babišova fatální prohra.