Jaroslav Kubera z pozice předsedy senátu je druhý hodnostně nejvýše postavený činitel politického stroje české republiky, a tudíž má právo oslovovat veřejnost v plné pompě majestátu. Kolem jeho vystoupení asi nikdo nebude předvádět prostná a veletoče na visuté hrazdě, jako tomu bylo v souvislosti s vánočním proslovem prezidenta republiky.
Věcně nemá žádný význam ani jeden, ani druhý projev. Je to jen vyložení karet v politickém pokeru.
Miloš Zeman se pokusil zaskočit protivníky tím, že nasadil smířlivý tón, čímž je vybudil ke zběsilosti, zatímco by šíleli vzteky, kdyby jeho slova vedla ke konfrontaci.
Kuberovo vystoupení takto fungovat nemohlo a nikdo to od něho nečekal. Což není potvrzení teze, že by snad nikomu nevadil. Je to muž výrazných politických postojů, stojí na pravici a je zakotvený stranicky u občanských demokratů. Význam byl jiný. U hradní mrkvičky panáčkuje vícero zajíčků a je třeba se mezi nimi prosadit. Jsou v senátu, tudíž mají přístup k médiím snazší než jiní smrtelníci, a jsou tázání na postoje vůči dietologii stejně jako na vztah k ochraně chroustů na Břeclavsku. Ale novoroční projev, ne že by ho nedali dohromady, naopak, všichni by ho vyšili i dvojitě krumplovaný.
Ale nemají nárok. Kubera má nárok. A pomalu navyká voliče, že je jaksi na řadě.