Hrubě nesouhlasím s Jiřím Zahrádkou, který zde včera v článku Gazdík bojuje senátem proti demokracii napadl existenci senátu jako ústavní instituce. Na rozdíl od něho pokládám senát za potřebný a dokonce si myslím, že jeho význam poroste. Pokusím se vysvětlit, proč si to myslím.
Autor uvádí svoje úvahy citátem Petra Gazdíka: „Potřebuje Česká republika Senát, protože jak vidím teď některé báječné nápady ve Sněmovně, různá referenda, přímé volby či změny volebních zákonů, tak tam skutečně Senát funguje jako pojistka.“ Naprosto si nemyslím, že je to skandální nápad. Petr Gazdík poukázal na to, že je senát pojistka proti hokusům pokusům s ústavou. Bohužel, ani senát nedokázal jednomu takovému hokusu pokusu zabránit a je spoluvinen za nesmysl, jímž je přímá volba prezidenta, aniž se myslelo na vyváženost kompetencí: výsledkem je poloprezidentský systém, rozkol v zahraniční politice, Hrad v rukou skupiny pochybných existencí. Škoda, že senát nebyl bdělý, a jsem přesvědčený, že přes dnešní senát by ten nesmysl neprošel. Ona ta Petrem Gazdíkem citovaná referenda, přímé volby a změny volebních zákonů jsou skutečně velmi nebezpečné experimenty s nepředvídatelnými důsledky: přechodem na přímou volbu prezidenta taky nikdo nepředpokládal, že prezident udělá z ústavy trhací kalendář a že některé jeho činy jsou kvalifikovatelné jako vlastizrada, například jeho otevřené zapojení do ruské diverzní kampaně namířené proti Velké Británii.
Autor se zásadně mýlí, když pokládá dolní komoru za cosi více demokratického než horní komoru, protože ji volí více lidí. Podstatný je sám fakt volby. Máme všeobecné volební právo, avšak nikoli volební povinnost. Malá účast v té které volbě znamená, že se účastní občané, kteří se o politiku zajímají, mají jasný názor a ten realizují volbou. Do senátu volíme osobnosti, kdežto do dolní komory partaje. Volič může jen kroužkováním ovlivnit strukturu partají namixovanou kandidátku. Tím ovšem obě komory dostávají jiný charakter, jinou skladbu a to je velmi dobře. Stává se, že se do dolní komory dostávají obskurní formace, jako byly Věci veřejné. Jiří Zahrádka coby konzervativní publicista snad nerad vzpomíná na účast Zelených nejen v parlamentu, ale i ve vládě, v důsledku volby vyvolané průzkumy veřejného mínění, které nějak z čista jasna vynesly Zelené z tříprocentního zapomnění na dvoucifernou pozici. Mohu zde jenom prohlásit, že nemohu dokázat, že šlo o domluvenou manipulaci, nicméně stalo se, že tato formace se ve sněmovně jakoby zázrakem ocitla. Je to ukázka že vmanipulovat formaci do sněmovny je relativně velmi snadné.
A bude hůř. Lidé ztrácejí důvěru v tradiční politické strany, což byla v posledních dvou stech letech opora klasické parlamentní demokracie. Poslanci dolní sněmovny jsou mnohem citlivější na výzkumy nálad veřejnosti, ani to nepřispívá ke stabilitě. Senát je volen jiným způsobem, na jinou dobu a sestává z lidí jiného typu. Po příchodu Jaroslava Kubery se myslím pověst senátu zlepší – nezapomeňme, že senát byl zaplaven oranžovou tsunami poté, co sociální demokracie naprosto populisticky využila nevole veřejnosti s regulačními poplatky. Teď už chválabohu je těžko čekat, že se od senátu dočkáme tak opovrženíhodné servility, jako byl omluvný dopis čínským komunistům za svobodné vyjádření postoje části české veřejnosti k okupaci Tibetu.
Autor se ironicky ptá, zdali více komor je více demokracie, a nadhazuje myšlenku třetí komory. Ale my ji máme, tou třetí komorou je ústavní soud a ten také zafungoval, když dva političtí inženýři z Prognostického ústavu, Miloš Zeman a Václav Klaus, chtěli změnit ústavu tak, aby na věky věků amen se střídala u moci ODS a sociální demokracie.
Demokratický systém nezávisí jen na tom, kolik lidí přijde k volbám. Aby zdravě fungoval, musí hlavně mít rozumně vyváženou ústavu; tu jsme vcelku měli, ránu jí zasadila až přímá volba prezidenta, ale bárka se ještě na vodě drží i s tou dírou na čáře ponoru. V turbulentní době není moudré oslabovat brzdy a vyvažovací závaží. Jiří Zahrádka brojí, cituji, proti pojistkám proti demokracii. To je ovšem zmatení pojmů. Pojistky jsou součást demokracie, dokonce její důležitá součást. Chyba našeho senátu je v tom, že má málo pravomocí v zákonodárném procesu. Proto skrz něj procházejí i špatné zákony, on má málo prostředků, jak jim zabránit. Ale manipulaci s ústavou čelit může a musí a proto ho můžeme a dokonce musíme bránit. Vládnutí skrze referenda je nebezpečná levičácká vize a je třeba se jí postavit. To je momentálně jedna z důležitých rolí senátu a beru na vědomí s úlevou, že ve svém současném složení je mnohem konzervativnější než před poslední volbou.
Že toto nechápe autor prezentující se jako konzervativní publicista, je opravdu s podivem.