Nepatrná voličská účast obnovila zájem o reformu systému volby senátu. Podle toho dosavadního se jednou za dva roky volí do třetiny horní komory 27 osob. Volby jsou dvoukolové, do druhého kola postupují dva nejúspěšnější účastníci prvního kola.
Velmi často to dopadá tak, že k druhému kolu se nedostaví ten volič, který volil propadlíka. Anebo mnozí ani nevědí, že nějaké kolo je, protože odvolili celkem mechanicky jako nášup ke komunálním volbám.
Podle návrhu Jiřího Dienstbiera dle australské inspirace by volby byly jednokolové a na jednom lístku by voliči stanovili pořadí kandidátů. Hlasy neúspěšných by se přičítaly těm úspěšným. Oponenti vyčítali složitost a také poukazovali na to, že systém se používá jen v irských prezidentských volbách, jinak nikde v Evropě.
Není zde málo hlasů podporujících vůbec zrušení horní sněmovny, v tomto smyslu vystupuje i Andrej Babiš. Jeho technokratické vizi odpovídá spádnější rytmus přijímání zákonů a senát opravdu působí přinejmenším jako pozdržující element. Dvoukomorové parlamentní systémy mají nepochybně smysl ve státech s charakterem soustátí, viz USA, kde Sněmovna reprezentantů má složení vycházející z počtu obyvatel států, kdežto Senát má dva senátory na každý stát. Václav Havel navrhoval, aby i evropský parlament byl takto dvoukomorový; jelikož to byl návrh rozumný, padl pod stůl (i když roli Senátu, dodejme, v EU do jisté míry hraje Evropská rada).
V jednolitém státě je dvoukomorový parlament do značné míry luxus, nicméně už několikrát zabránil zákonodárným úletům a je pojistkou hlavně proti svévolným změnám ústavy. Toto nebezpečí je doslova akutní dnes, kdy si neodpovědní demagogové zahrávají s myšlenkou všeobecných referend – v naději, že se takto podaří změnit kurz a zahraničněpolitickou orientaci země. Z tohoto hlediska jsou výsledky posledních senátních voleb vítané, protože taková změna ústavy za tohoto složení nemá šanci senátem projít.
Senát je teď v bouřném období, protože se ustavily tři kluby - ODS, starostenský a lidovecký - bez výrazné převahy, a jde tedy o to, kdo se stane předsedou senátu. a tudíž druhým nejvyšším ústavním činitelem v zemi. On je to sice hodně nabubřelý titul, ale svoji váhu funkce má. Vnímáme to v dnešních dnech, kdy předseda poslanecké sněmovny Radek Vondráček odjel na vlezrektální cestu do Ruska, kde se poklonil protějškům figurujících na evropském sankčním seznamu a ujistil je, že si náš lid myslí o Rusku něco jiného, než co vyplývá z dikce sdělovacích prostředků.
Není tedy vůbec jedno, kdo se stane druhým nejvyšším ústavním činitelem v zemi.