Na čtyřstranném sumitu se shodli předáci visegrádské čtyřky, že je Evropská unie úžasný projekt, který stojí za další podporu a spolupráci. Je to naprosto správné stanovisko zejména v současné době, kdy je Maďarsko i Polsko cílem ataků ze strany momentálně převládajících politických struktur.
Ještě nikdy v dějinách kontinentu nebyla nastolen systém vzájemného respektu a spolupráce, jaký prezentuje Evropská unie. Jde o projekt politický a politika, má-li to být politika demokratická, nutně předpokládá různost pohledů a postojů. Slovenský prezident Kiska ve svém vystoupení označil jeden zdroj napětí, to je rozdělení na starou a novou Evropu. To je realita, která má trvalý ráz a zmizí až s výměnou generací, možná v příštím století. To rozdělení nevzniklo rozdělením úmluvou na Jaltě: logicky, kdyby neexistovalo dřív, tato demarkační čára by nebyla vykreslena tak, jak vykreslena byla. Důkazem toho je, že se Rakousko ze sféry ruského imperialismu vymanilo, třebaže bylo obsazeno ruskými vojsky.
Takzvaný Západ v dohledné době nepřijme takzvaný Východ jako rovnocenného partnera a hodnotové proměny Západu budou vyvolávat pochybnosti ve společnostech Východu, které mají zkušenost s totalitní ideologií. Tento rozpor je realita a je třeba ji brát v úvahu jako takovou. Tento rozpor by neměl být vnímán jako principiální ohrožení Unie jako projektu. V tomto smyslu je třeba chápat vstřícné vyznění sumitu visegrádské čtyřky.
Nebude snadné ho takto pochopit a dá se čekat politická bouře na obou stranách čáry, která existuje, existovala už před válkou a bude jistě nějak existovat i v příštím století.