Neviditelný Pes

Orbán před koncilem bruselským

17.9.2018

Výsledek byl jasný od okamžiku, kdy reportem o stavu Maďarska byla pověřena Judith Sargentini. Ve svém projevu mimo jiné odsoudila Maďarsko za to, že vzdoruje hodnotám „které všichni sdílíme“. Háček je v tom, že Judith Sargentini sdílí naprosto extrémní názory. 

Kdyby stála na pravici tak daleko od středu, jako je na levici, asi by ji nechali z budovy parlamentu vyvést. Čteme v jejím CV, že od malička chodila s rodiči na demonstrace proti nukleárním zbraním v Holandsku (dnes už víme, do jaké míry bylo toto anti-nuke hnutí podporováno Sovětským svazem, ve stylu Ne základnám v naší zemi o mnoho dekád později), jako mládežnice byla v mládežnické organizaci Pacifistické socialistické strany (sdružila progresivní křesťany, ortodoxní marxisty, trockisty, levicové komunisty, liberální pacifisty a anarchisty) a nyní je v Zelené levici, což že slitina komunistů, pacifistických socialistů, radikálů a evangelistů. 

Nic proti nim a dej jim pánbu jejich rudé nebe, ale takto formovaná představitelka není důvěryhodná k tomu, aby vynášela hodnotící soudy o jakékoli zemi. Je typické, že Sargentini se neobtěžovala, aby Maďarsko navštívila – to lord Runciman v tom Československu aspoň byl. Ona prostě ví, co jsou evropské hodnoty, a celkem přirozeně se jí hnusí, třeba že Maďaři chtějí zařadit do ústavy, že manželství se týká muže a ženy. Soudružku Sargentini z budovy nevyvedou, protože takových Sargentini tam sedí příliš mnoho. A to jsou majitelé správného názoru.

Přirovnání ke koncilu kostnickému je samozřejmě silně přepepřené, Orbána nikdo neupaluje a on by se ani nenechal. Ale přirovnání k tlaku na Československo v roce 1968 zas tak přitažené za vlasy není. Ty důsledky mohou také být obdobné. Znásilnění Československa vedlo k nenapravitelné ztrátě důvěry a ruský koncentrák se rozpadl. Evropská unie vznikla jako rozumné společenství, osvědčila se, zajistila mír a prosperitu. Je tragické, že nad ní houstnou mraky, a to, co se teď stalo, je znepokojující. Politické tance bruselských levičáků vedly nakonec k brexitu – to je zásadní a osudné oslabení Evropské unie a tato politická garnitura za ně nese stoprocentní odpovědnost. Teď se oslabuje důvěra ve střední Evropě. Vidíme to také u nás:

Máme tři ministry zahraničí a každý má jiný postoj a každého podporuje segment společnosti – nutno podotknout, že pana Hamáčka podporuje segment výrazně nejslabší. Rozpory tu jsou varovné, i uvnitř stran: poslanci ANO servilně hlasovali ve prospěch referátu levičáka Sargentini a Babiš je naprosto proti. Poslanci sociálních demokratů se štípli, a projevili tedy nejasný postoj. Co asi nastane, pokud se vývoj posune a Evropská rada bude opravdu hlasovat o Maďarsku? Nedovedu si představit, že by nějaká česká vláda s potrestáním Maďarska souhlasila. Nicméně převratů jsem zažil v životě mnoho a třeba se duch Sargentini přenese i k nám. Pak by ale opravdu nebylo míru pod olivami.

Padesát sirotků

Hádka o padesát syrských sirotků jen ukazuje na třeštivost doby a na neschopnost racionálního pohledu. Samozřejmě, že bychom uživili padesát syrských sirotků. I pět set. I pět tisíc. Jan Hamáček ale musí dobře vědět, jak to Andrej Babiš myslí, když padesát syrských sirotků odmítá: mnohokrát opakoval doma i v cizině, že slogan “ani jednoho“ je symbolický v tom smyslu, že je třeba utnout zdroj a pak má smysl se bavit o distribuci. 

Neklid v Evropě poroste, extrémní síly budou nabývat na významu, doutnák k prachárně se bude zkracovat, dokud se budeme handrkovat o každý gumový člun, který pobřežní stráž vytáhne z vody. Migranty je nutné vracet tam, odkud vypluli, jestliže to dohody a zákony nedovolují, je třeba je změnit, protože vznikly za jiné situace a k jiným potřebám. Dokud se toto nezačne řešit, všechny řeči o posílení Schengenu jsou plané žvásty a nářky nad padesáti sirotky jsou pokrytectví.

Aston Ondřej Neff


zpět na článek