Vypadá to dopředu upečeně, o překvapení nebyla zatím nouze, a další tedy nelze vyloučit. ANO se socialisty uzavřeli písemný pakt, který poněkud připomíná bezpečnostní jištění atomové bomby, kde musí dva lidé naráz otočit svým klíčem.
K největším kuriozitám dohody je ta pasáž o abdikaci pěti ministrů sociální demokracie. Pokud k ní dojde, je povinna abdikovat celá Babišova vláda. A když neabdikuje? To smlouva neřeší a řešit nemůže, zbývá už jen stížnost na lampárně Hlavního nádraží. Pikantní je i povinné hlasování, to jde výslovně proti ústavě, která poslanci zaručuje možnost hlasovat podle vlastního svědomí.
Už mnohokrát diskutovaná je podpora komunistů. Slíbena je proticírkevní politika i referendum s cílem vyvázat republiku ze spojeneckých svazků v rámci NATO a EU. Podobně jako výše uvedená písemná dohoda budí i tento pakt pozornost a odpor. I ta byla široce, hluboce a bystrozrace mockrát komentována. Těžko ale hodnotit faktor středy. Pokud totiž dostane vláda důvěru, třebaže s odřenýma ušima a za potupných podmínek, bude to vláda s důvěrou. Nebude snadné ji sestřelit. Jednak by se k tomu musela spojit hypotetická většina a ta by se dávala vzhledem k rozhádanosti osmi poražených těžko dohromady, jednak by vyvstala otázka varianty. Kdo by dal dohromady jinou vládu? Kdyby to bylo technicky možné, už by tu dávno byla.
Pro sociální demokraty začíná středou to, co bylo popsáno v americkém filmu Útěk v řetězech: dva trestanci, černoch a běloch, prchají z vězení a jsou k sobě připoutáni. Vzájemně se nenávidí. Nezbývá jim nic jiného než spolupracovat, jinak by je chytli. Útěk v řetězech, to bude teď osud Hamáčkova trapného týmu.
Pokud jde o komunisty, magie jejich vlivu skončí v okamžiku, kdy proběhne hlasování a vláda důvěru dostane. Z jejich strany jde o čisté vydírání a když zmizí důvod vydírání, mohou se jít klouzat. Babišova pružnost postojů je velmi dobře známá a jistě pro něj bude velké pokušení zahrát si na přísnou protikomunistickou notu.
Všechno záleží na hlasování. Zatím se Babišovi dobře všechno dařilo, dokázal vybruslit z aféry Poche, sám posílen, sociální demokracie ztrapněna za práh ubohosti, a napravil i svůj lapsus s ministryní Malou doslova v hodině dvanácté.
Všechno se ovšem může ještě pokazit. Prostě tím, že někdo tu ploutev nezvedne tak, jak to bylo namalováno.