Andrej Babiš už předvídá, že Itálie a Řecko zavřou hranice. Tak daleko ještě nejsme, nicméně se věci přece jenom mění. Itálie poskytne libyjské pobřežní stráži dvanáct dalších hlídkových člunů, i to je důležitý krok. Pocity jsou z toho smíšené.
Na jedné straně je to samozřejmě dobře, tento krok a další, které budou nezbytně následovat. Není možné přestěhovat půlku Afriky do Evropy, třebaže by si to někteří přáli (aby se o příchozí postaral někdo jiný), a k tomu vše zatím směřovalo, kdyby měly věci nadále jít v duchu merkelismu. Na druhé straně končí éra volnosti. Na ponižující a očividně zbytečnou buzeraci na letištích jsme si zvykli (v Praze na letišti v Ruzyni mi jako všude na letišti pískal kovový kyčel a bdělý český úředník mě nechal svléknout kalhoty i slipy, aby se podíval, jestli mám na boku jizvu, to byl vrchol buzerační blbosti, jaký jsem zažil), jsem zvědav, jaké výlevy buzerace a blbosti potkáme na hranicích. K tomu se očividně schyluje jak na rakouské, tak na německé čáře. Samozřejmě si chlapci smlsnou na plešatém dědkovi v autě s českým číslem.
Ale ono to jinak nepůjde. Máme porodnost 1,6 a radujeme se, že je to úspěch, bývalo to i 1,2, čili vymíráme jako národ. Kdyby to bylo 6,6, možná by se ta migrace otočila a my bychom se cpali na jih. Což jenom trpce žertuji.
Až přijdou Marťani
Kdyby u vás přistáli Marťani, neříkejte jim, že naše ministryně spravedlnosti opsala svoji diplomní práci Mikroklimatické podmínky v chodu králíků. Mysleli by si, že si z nich děláte prdel, a znáte Marťany, oni dovedou být zlí.