Koaliční smlouva, podle vyjádření Jana Hamáčka, mezi ANO a ČSSD je hotova, všechny pojistky jsou v ní obsaženy. Už tato formulace by měla vyvolat podiv a námitky. Jak bude fungovat vláda postavená na pojistkách a nikoli společné vůli?
Nicméně snažme se být pozitivní a přivítejme fakt, že se otevírá perspektiva, že země bude mít vládu. Vzhledem k tomu, že ďábel je ukryt v detailech, optimismus by měl být podmínečný a opatrný. Pojistka opřená o závazek abdikace, pokud odejde pět ministrů sociální demokracie, nemá žádnou oporu v ústavě. Pokud pět ministrů odejde, zbylí Babišovi ministři s Babišem v čele odejdou nebo neodejdou, vláda padne nebo nepadne, bude nahrazena nebo nebude, to vše je ve hvězdách. Zcela zamlžena je situace, jaká nastane, pokud bude Babiš odsouzen.
Vzhledem k tomu, že právě teď soud zprostil viny účastníky evidentního obřího veletoče stran prodeje OKD, je velmi nepravděpodobné, že Babiš kdy odsouzen bude, tak je naše právo nastaveno, co zdá se býti jasným, ve skutečnosti je složitější. V bezprostřední budoucnosti je teď stranické referendum, které se zřejmě odehraje na půdě místních organizací ČSSD, ovšem v dlouhodobé perspektivě jde o fungování příští vlády.
Je zajímavé, do jaké míry se tu rýsuje paralela se sousedním Německem, kde kalkulace přivedla do jedné vlády subjekty zjevně nesourodé. Pro udržení chodu státu je to konstelace jistě dostačující, pro případ krize problematická, pro dlouhodobou perspektivu s nějakým výhledem nemožná.