Neviditelný Pes

Je to příliš krásné

28.4.2018

Kim a Mun se potkali, potřásli si rukama, dohodli se, že nebudou na poloostrově atomovky, a tím to končí? V roce 1950 začala válka. Byla to čistočistá severokorejská agrese. Armáda dědečka současného Kima smetla obranu Jihu a bez zásahu USA by dnes byl celý poloostrov komunistický. Jenže USA do války vstoupily a byla to první válka, kterou nevyhrály. 

Od té doby nevyhrály žádnou další válku tak přesvědčivě, jak to předvedly v obou světových. Proto jsou na tom dnes tak, jak jsou a proto mrzácké zločinecké státy, jako je Severní Korea, mohou tančit ve světle ramp.

To je realita, nad kterou můžeme hořekovat, ale to je jediné, co můžeme. Co se přihodilo v pátek, vypadá jako bláznivý sen. Otylý skřet Kim III., který ještě před pár měsíci vyhrožoval Americe atomovým a raketovým útokem, ten že si potřásá s Mun Če-inem rukou a těší se, jak si pěkně popovídá s Donaldem Trumpem? Je to pravda?

Je to šílené, je to ztřeštěné, nicméně i v minulosti se staly šílené a ztřeštěné věci.

V Jižní Koreji mají ministerstvo pro sjednocení. Na demarkační čáře stojí nádraží, vedou do něho koleje z jihu, dál není nic. Je tam všechno, peróny i tabule pro odjezd vlaků. Na nich jsou jenom nuly. I to je součást snu.

Realita je, že USA nevyhrály válku, korejští komunisté s podporou komunistické Číny udržely ten nejkrutější myslitelný režim a přispěli k tomu levičáci demokratického světa. Naše veřejnoprávní média se zmiňují o Kimově režimu jako o „autoritářském režimu“. Je to ve skutečnosti ta nejkrutější myslitelná diktatura, v níž režim drží obyvatelstvo v otroctví.

Bohužel je realita taková, že to, co teď Kim dělá, je něco takového, jako kdyby odjistil atomovou bombu a skákal po rozbušce svýma tlustýma nožičkama. V Severní Koreji je koncentrováno příliš zla. Pád režimu a sjednocení? Za padesát let změna režimu a normální vztahy, to by měl být cíl. To nejlepší, co bychom si nyní mohli přát sobě i severním Korejcům, je to, aby se tahle říše zla vydala čínskou cestou, tedy pozvolným příklonem k tržní ekonomice. Konec konců, v padesátých létech byl jižní Li Syn Manův režim (stejně jako režim na Tchaj-wanu) po všech stránkách svinská vražedná diktatura se vším všudy, co k vražedné diktatuře patří. Dnes je to příkladná prosperující demokracie. Přejme si, aby v Severní Koreji nastal pozvolný proces k normálu, i ta Čína je v tomto smyslu na třetině cesty. Pokud se to stane, bude to Donaldu Trumpovi přičteno k dobru a i kdyby za své éry neudělal nic jiného pozitivního, zasloužil by si vstup do síně slávy.

Je to ale vidina příliš krásná na to… abychom jásali a ztratili ostražitost.

Aston Ondřej Neff


zpět na článek