Neviditelný Pes

Naši Alexandrovci

16.4.2018

Je to v poslední době jako na jevišti. Mezinárodní situace se zostřuje, vraždí se, válčí se, kradou se data. V okamžiku, kdy Česká republika, především pak její vláda, projeví solidaritu se spojenci z demokratických zemí Západu, scéna se rozsvítí a nastoupí sbor Alexandrovců: v čele prezident republiky Miloš Zeman, jemu u nohou se přičinlivě pinoží mluvčí Ovčáček, v pozadí bezpečnostní expert Jan Schneider, poté komunisté a pravicoví extremisté a spustí chór. 

Z toho všeho je nejvíc pozoruhodná servilita komunistů vůči Rusku, nejen našich – v Itálii už demonstrují. Pamětníci si vzpomenou na akce typu Ruce pryč od Koreje – tam šlo o to přidržet Kim Ir-sena u moci, což se nakonec podařilo, dokonce v původních hranicích, čímž vznikl koncentrák, v němž jsou lidé mučeni a hladem umírají dodnes. Pohled na ty proruské řiťolezce je bizarní, měli by opravdu vyfasovat ty placaté oficírské čepice jako mají Alexandrovci. Noty mají, to čtení jim jde dobře a mají i posluchače a těší se i aplausu. Příliš hluboce je u nás vžit instinkt vzdoru vůči vrchnosti a když něco říkají ministři a je to v televizi, je to určitě špatně, to je reflex mnoha lidí. Aby to takhle fungovalo, na to není potřeba žádná hybridní válka. Je to prostě v nás. Takže tleskáme našim Alexandrovcům – a volíme je, čímž mám na mysli Miloše Zemana.

Nic povzbudivého pro budoucnost v tom není. Nicméně pozitivní prvky tu jsou: ta kooperace ANO s levicovými a pravicovými extremisty předepisovaná Putinovou spojkou Zemanem se pomaličku sune do sféry nemožnosti. Vždyť ti poslanci ANO by se museli stydět při holení se podívat do zrcadla, kdyby něco takového podpořili!

Aston Ondřej Neff


zpět na článek