Komunisté po největší volební porážce se hrnou do podpory vlády hnutí ANO. To je vedené miliardářem, tedy supervykořisťovatelem, kterému všechny pravicové strany svorně vyčítají jeho vykořisťovatelské počínání.
Navíc je to hnutí ANO, které zčásti vyluxovalo komunistům jejich voliče, druhou část mu odebralo fašistoidní SPD, se kterou nyní komunisté chtějí ANO podpořit. A ti se do holportu dychtivě hrnou. Dříve by se řeklo, tak tohle je jak u blbejch. Dneska jen povzdechneme, že toto je česká realita na závěr druhé dekády jednadvacátého století.
Podle sondáží je snad jen šest poslanců ANO proti mesalianci s rudohnědým blokem. Ten hrozil už před volbami, kdy se rýsovala jakási antibabišovská internacionála napříč politickými stranami. Volič ale byl ten jediný, komu Babišovy machinace a střety zájmu nevadily, takže Babiše podpořil a internacionála volebně pohořela. Bohuslav Sobotka se dokonce nechal holí vypráskat z politiky, on, podepsaný na té geniální strategii Babiše kriminalizovat. Vše, co se dělo poté, jsou pokusy nějak obejít tu trapnou, krajně nepříjemnou věc, totiž výsledky voleb. Jak to kdysi krásně vyjádřil Bertold Brecht: Lid nechápe ušlechtilost našich myšlenek? Vyměňte lid!
Těžko odhadovat, zda nakonec ANO do podniku s rudohnědými půjde. Tím ale politické problémy neskončí. Ty teprve začnou. Už dnes jsou demonstrace v ulicích, jakkoli k nim dohromady není žádný reálný důvod. Pokud by se ale komunisté a okamurovci dostali k moci, pak asi bude třeba do těch ulic vyrazit, ale ne už jenom s klíči v ruce. Protože pak opravdu bude hrozit zásadní přehození kormidla.
Jestli si někdo myslí, že to, co se takto jasně rýsuje, prospěje naší prosperitě, pak je to člověk zvláštního ražení: pak je to politik.