V očekávání toho, co moudrého pronese stařec na hradě, přichází lidovecký předák Pavel Bělobrádek s bizarním nápadem. Demokratická část skupiny osmi poražených by se mohla scuknout a hnutí ANO by mohlo ten chudý houfec podporovat.
Je to humor, ale kdo se směje naposled, ten se směje nejlépe. Smích a pláč závisí na tom, co se vylíhlo v hlavě hlavy státu. Zeman chce mít garantováno, že napříště nebude muset nějakému tomu Putinově orgánovi vysvětlovat, jak to, že přání Kremlu nebylo vyslyšeno. Jak to, že byl někdo vydán tam a ne onam, a jak to, že ruští diplomaté musí balit kufry kvůli jednomu banálnímu plynovému atentátu někde daleko v Anglii. To se nesmí stát a sestava ANO plus komunisté plus Okamura se o to postará.
A jsme zpátky u Bělobrádkova projektu. Je zcela vyloučeno, že se v řadách poslanců ANO nenajdou slušní lidé, kterým se zvedne žaludek účastnit se státního převratu? Jsou to přece poslanci, mohou hlasovat podle vlastního vědomí a svědomí i proti vůli své strany či hnutí. A tudíž eventuálně mohou podpořit projekt, který se zprvu zdál jako humor a nakonec – teď je to hypotéza – poslouží jako východisko z nouze.
Čímž se dostáváme k závěru úterního jednání Babiše v Lánech. Premiér lakonicky oznámil, co mu prezident doporučil. Stručná charakteristika zní - nadále už jednat s extremisty. Stojí před ním zkouška státníkova. Pokud si Zemannem namíchaný karetní list vezme do ruky a bude s ním hrát, podpoří tezi, podle níž mu jde jenom o moc bez ohledu na program.