Neviditelný pes

Sejdeme se v nekonečnu

7.2.2018

Okamura je momentálně nejnebezpečnější postava na naší politické scéně. Sérií chybných tahů se podařilo ho dostrkat tam, kde by neměl vůbec být, tedy nejen do sněmovny, ale dokonce do jejího vedení.

Politika je vždycky konflikt, když je to dobrá politika, je to konflikt kultivovaný a vede se podle předem daných a všemi dodržovaných pravidel. Tato zásada demokratické politiky, dokonce její základ, je čím dál více opomíjen – bohužel to vidíme i ve Spojených státech, které sloužily jako vzor kultivované demokracie: současný pokus o svržení prezidenta pod záminkou jakýchsi ruských manipulací volbami vede až ke zpochybnění hodnověrnosti FBI, to je skutečně tak silná káva, že se tomu až věřit nechce. Je to ovšem problém americký, my máme ty svoje.

Politická scéna se nechce smířit se skutečností, že třicet procent voličů naletělo na taktiku Babišova ANO dělat opozici uvnitř koalice, tedy slízávat smetanu a tvářit se jako partyzán v Brdech. Sáhlo se tedy ke kriminalizaci, všichni na to doplatili – kromě Okamury, který se díky tomu dostal do parlamentu jako čtvrtá strana z devíti s výsledkem nad 10 procent a je jeho místopředsedou. Nyní lidovci, s nosními dírkami těsně nad hladinou pětiprocentního limitu, vyvolávají humbuk kolem nejapného výroku o koncentráku v Letech. Má to dva cíle. Jeden: chtějí upozornit, že ještě existují, druhý: dokázat, že zločinec Babiš je závislý na antisystémových stranách a poskytuje jim podporu. Je totiž velmi nepravděpodobné, že ANO Okamuru potopí, pokud opravdu dojde k hlasování o tom, zda má zůstat ve vedení sněmovny.

K řešení patové situace to nepřispěje nijak. Bez ANO, komunistů a SPD dají zbylé strany 85 poslanců ve sněmovně, takže k většině zbývá ANO nebo komunisté nebo Okamura. To jsou počty, které nelze obejít, ani kdyby lidovci dokázali Okamuru z vedení sněmovny vyšťouchat.

Ostatně je zajímavé, že ani lidovci ani jiné strany demokratického bloku netlačí na urychlené dovyšetření Babišova čapího případu a jeho předání soudu. Je totiž krajně nepravděpodobné, že se žalobci podaří dokázat vědomé podvodné jednání konkrétní osoby Andreje Babiše. Tím pádem by padl ten slogan o trestně stíhané osobě pod stůl. Konec konců, ten slogan sám je velmi ošemetný, protože v této zemi opravdu může být trestně stíhaný kdokoli kdykoli. Kdyby šlo o soudem odsouzeného podvodníka, to by byla jiná! Ale k tomu je v případě Andreje Babiše asi tak daleko, jako k tomu bodu, kde se protnou dvě rovnoběžky. Je to holt kus cesty.

Aston Ondřej Neff


zpět na článek