Málokdo uvěří tomu, že Andrej Babiš sní, pokud náhodou spí, o míru na Blízkém východě. Z jeho dosavadních veřejných výkonů se dá soudit, že je mu dění na Blízkém východě vcelku šumák.
Že se tak čile vymezil k poslednímu výkonu amerického prezidenta Donalda Trumpa, s největší pravděpodobností má jiné příčiny než tu, že by se uprostřed noci probudil a pocítil nutkavou potřebu zaujmout silné stanovisko.
Vystoupil proti Trumpově oznámení uznat Jeruzalém za unikátní hlavní město Izraele a potvrzení záměru přestěhovat americkou ambasádu. Což o to, stěhování je jaksi na listině TO DO i předchozích amerických prezidentů, ale stěhováci zatím nechávali popruhy srolované v koutě. Tentokrát si snad – zdráhavě – plivou do dlaní. On české reprezentace nikdo nečekal, že ambulantně oznámí, jak to s naší ambasádou bude. Od Andreje Babiše je to tedy nečekaná iniciativa, že vše zůstane při starém.
Výstřel zasahuje dva cíle, ani jeden neleží na Blízkém východě. Babiš se přihrbil k evropské pozici, která je - v souladu s převládajícím levičáckým duchem Bruselu - Izraeli nepříznivá. Otevřeně se vyjádřil , že zlobíme, pokud jde o imigranty, ale ve věci Izraele jsme poslušní. Zároveň pustil na veřejnost informaci, že v té věci si telefonoval s Angelou Merkelovou, hlavní šéfovou dnešní Evropy.
Babišovo nevyžadované stanovisko zasahuje i Hrad, kde Miloš Zeman okázale Trumpa podpořil a dle svého zvyku hlásal něco, k čemu nemá žádnou pravomoc, tedy potřebu stěhovat českou ambasádu do Jeruzaléma. Babiš se tedy dostal do rozepře se Zemanem a těžko soudit, zda to je domluvená hra (jádro české politiky neleží v údolí Jordánu), anebo autentický ideový rozpor. Každopádně to narušuje obecně sdílený a fakty podpořený obraz kooperace dvojice Babiš – Zeman. Zatím se ještě nikdy nedostali do kontroverze v tak medializované kauze.
Babiš odjíždí do Bruselu žehlit žalobu. Jeho protitrumpovské vystoupení mu možná připevní na krk visačku hodného chlapce. Když se mohli Slováci vykoupit přijetím šestnácti uprchlíků, proč my bychom se nedostali ze stínu nemilosti obětováním jedné zásady, do které nám nic přímo není? Taková může být úvaha v pozadí Babišova rozhodnutí. Buď jak buď, Babiš v nové roli vplouvá do vod, které dosud neznal. Jsou to vody bouřlivé, kde jsou vyžadována rozhodnutí, často s osudnými důsledky. To, co předvedl, naznačuje, že se hodlá přimknout k bruselskému dubisku. Zatím to ale nevypadá, že by dubisko bylo ochotno lísání odměňovat – viděli jsme na příkladu rozdělování sídla evropských agentur, vypuzených z brexitové Británie. Slováci za své vrtění ocáskem odměněni nebyli. Není pravděpodobné že Babišovo vrtění pochodí lépe.