Strany se zatím chovaly k předvolebnímu prezidentskému klání zdrženlivě. Mirek Topolánek však nastoupil tak dynamicky, že zřejmě vybudil lidovce a ti oficiálně podpořili kandidaturu Jiřího Drahoše. Ta sympatie byla zřejmá už od léta, v době líbánek lidovců se Starosty.
Podporu tehdy ochladil sám Drahoš s tím, že chce být nestranický prezident. Není zatím jasné, zdali odmítne i tuto opakovanou námluvu. Nástup Topolánka hodně scénou zamíchal. Zapomenuty jsou billboardy, na kterých byl vyfocený nahatý, komplet i s pindíkem, na veselém odpoledni v Berlusconiho vile. Pindík zastrčen, nyní tu máme dějinami poučeného zralého muže, schopného vytáhnout káru z bláta. A co Drahoš, ten slušný, proevropský intelektuál?
Výsledek se ještě hůře předvídá než před – dejme tomu – čtrnácti dny. Pořád je třeba kalkulovat s tím, že o výsledku rozhodnou lidé, kterým politické děje zabírají zhruba pět procent výhledu z okna. Topolánek je pro ně jistě zřetelnější figurou, než pan Drahoš nebo pan Horáček.
Otázka zní, s čím si budou Topolánka spojovat. Anebo ocení, že je vcelku zábavný.
Jak se zdá, tato vlastnost nabývá na významu.
Drahoš nemá pindíka ve svém politickém portfoliu, zato má podporu lidovců.
Volič rozhodne, zdali je to výhoda nebo zátěž.