K tomu vyzval předseda ODS Petr Fiala Andreje Babiše, aby se předvedl, jak sestaví vládu. Vychází z toho, že parlamentní strany šmahem vládní angažmá odmítají. Pokud by Babiš opravdu zůstal sám, moc by toho předvést nemohl. Ze šlamastyky se dostane jenom tehdy, pokud se dohodne s Tomiem Okamurou. Šéf antisystémové partaje se na vládní moc třese.
Babiš získal svoji popularitu jistě i tím, jak celou dobu své vládní účasti hrál roli opozičníka uvnitř vlády, který by dokázal šířit dobro, kdyby mu v tom tlupa mafiánských grázlů neházela klacky pod nohy. Teď mu hrozí reálné nebezpečí, že bude muset tuhle líbivou roli přestat hrát. Nakonec by mohl být okolnostmi donucen se přece jenom spojit s Okamurou.
Dá se čekat, že se bude říkat, že sousední rakouští lidovci se spojili se Svobodnými. Ti byli ještě nedávno tak na ošklivci, že unie skoro vyhlásila Rakousku internacionální pomoc. Teď se jejich vládním ambicím málokdo diví. Proč by totéž nemohlo zafungovat u nás?
Dá se sestavit mnoho scénářů, co by se stalo, kdyby se Babiš s Okamurou skutečně spojil. Nebudou mít ústavní většinu, takže experimenty s přímou demokracií bezprostředně nehrozí. Společnost by se rozdělila. Jistě by tu bylo hodně stoupenců ANO a SPD, vládní odpovědnost má však neblahé důsledky pro popularitu. Záleželo by pak na homogennosti opozičního bloku. Na tu se taky nedá moc spoléhat. Nehledě na korupční lákadlo (i takové případy tu byly), je ta sestava velmi málo vzájemně kompatibilní. Těžko čekat, že ODS potáhne s komunisty opravdu jen jeden provaz. Jistě by se ale uskupil občanský blok nezávisle na partajích. Blok ANO + SPD by rychle vyhnal určitý typ lidí do ulic a nebyli by to zdaleka jen štamgasti z pražské kavárny.
Bylo by to probuzení ze strnulosti, bylo by to prozření skutečnosti, že demokracie není nic navždy daného.
Kobliha Babiš s marmeládou Okamura uvnitř je sousto nestravitelné pro člověka s jiným než plechovým žaludkem.