Z ceny másla se stává politikum a to je jednak dobře, jednak je to nevyhnutelné. Koho by nenaštvalo máslo za šest, neřkuli sedm pětek. Věřili jsme, že když je něčeho málo a je to drahé, tak to někdo začne vyrábět a je toho najednou víc a stojí to míň.
Takhle to v podstatě fungovalo od té doby, co padl režim, který určoval ceny vědecky a též i mzdy a vše ostatní, čehož následky neseme dodnes. Toto všechno se dalo pochopit a najednou do toho přišlo máslo.
Premiér Sobotka v předvolebním klání se začal případu všímat a rozeslal dopis vyzývající k úřední aktivitě. Kdo v tom čuje mentalitu podobnou předpřevratovému způsobu uvažování, nemýlí se. Nicméně potíž je v tom, že ty ceny nikdo nedovede kloudně vysvětlit a narážíme na pýtické oznamy typu, že peníze končí v něčích kapsách.
My víme, kde začínají, totiž v našich kapsách, ten konec je vskutku záhada. Svaz obchodu za jeho iniciativu Sobotku natřel, že je populista a že chce máslem namazat vrzající stroj předvolební kampaně (tento krásný příměr jsem si vymyslel já, nikoli svaz obchodu). Natření je to pěkné, právě tak temná předhůzka, že na vině jsou evropské dotace. Což je možné i pravděpodobné s tou výhradou, že máslo jde cenově nahoru i v Austrálii a ta prozatím integrovaná pod pana Junckera není. Nicméně i tato poznámka je politikum, stejně jako obvinění, že za cenový růst můžou řetězce, a někdo zase říká, že za to může globální oteplování.
Na ceně másla si tedy přihřívá polívčičku kde kdo. To si ale na chleba nenamažem.
Potyčka kvůli lithiu
Naše republika nemá zas tolik cenných surovin, abychom je mohli rozhazovat, přesto k tomu opakovaně dochází. Uranu, aspoň toho relativně dostupného, nás zbavili komunisté, když ho přenechali téměř zadarmo Sovětskému svazu, ostravské černé uhlí jsme dali za hubičku Zdeňku Bakalovi a teď se naše vláda v posledních dnech svého panování rozhodla ochudit nás o kov lithium, přičemž cena jeho zásob je zřejmě astronomická.
Nyní se mezi Lubomírem Zaorálkem a Andrejem Babišem rozhořela pře, kdo to vlastně celé spískal, ale výsledek je jednoznačný – konečný podpis pod smlouvu s australskou firmou European Metals Holdings připojil ministr průmyslu a obchodu Jiří Havlíček z ČSSD. Z ničeho jej samozřejmě nepodezíráme, ale vědomí, že sociální demokracii visí nad hlavou Damoklův meč více než třísetmilionového dluhu vůči dědicům advokáta Altnera, vyvolává nepříliš pěkné myšlenky.