Francouzský prezident Emmanuel Macron jedná v Salzburgu s rakouským kancléřem Christianem Kernem a premiéry Česka a Slovenska Bohuslavem Sobotkou a Robertem Ficem. Jde o jednání takzvané slavkovské skupiny, kam nepatří ani Maďaři, ani Poláci, takže by složení konference nemělo být vnímáno jako nějaký osten (a stejně je).
Zprávy ze Salzburgu jsou kusé, Sobotka by měl nabídnout údajně dohodu o narovnání platů výměnou za ústupky stran přijímání migrantů. Detaily známé nejsou, ale i tyto obrysy nezavdávají příčinu k nadšení. Kvóty jsou mrtvě narozené děcko a Ficovo pojetí plnění kvót je jen podunajská verze postoje Josefa Švejka. S tím narovnáním platů to bude horší.
Jde totiž o platy osob, které pracují v unijním zahraničí. Pro tyto případy platí evropská direktiva z roku 1996. Ve Francii podle statistik z roku 2015 je 285 tisíc zaměstnanců původem z jiných zemí, nejvíce z Polska, Portugalska, Španělska a Rumunska – Česko se ve statistice zveřejněné listem le Monde nevyskytuje. Francouzi tlačí na to, aby tyto osoby dostávaly mzdu úměrnou mzdám francouzským, týká se to ale i dalších benefitů, jako jsou dovolené, pracovní doba, bezpečnost práce a podobně. Zahraniční pracovníci na francouzské standardy nedosahují a Macron v té souvislosti hovoří o sociálním dumpingu a o zradě evropské myšlenky.
Věřme, že Sobotka bude tlumočit i naše stanovisko. Čeští zaměstnanci zahraničních, tedy i francouzských firem také nedosahují na francouzské standardy, přičemž francouzské firmy čerpají zisky a odvádějí je do Francie, podle odhadu jde o 40 miliard ročně, úhrnem pak odhady zisků odváděných mimo Česko se pohybují mezi 300 a 400 miliardami ročně. Jestliže pak evropské dotace činily 700 miliard za 13 let našeho členství, pak je to zajímavý nepoměr.
Bude tedy o čem jednat. Francouzské stanovisko v podobných případech zní, že máme právo být zticha. Věřme, že se ho Sobotka držet nebude, jakkoli je otázka, zda to bude něco platné.