V těchto dnech vešlo ve známost, že se Andrej Babiš zasloužil o vítězství Emmanuela Macrona v prezidentských, posléze parlamentních volbách. Poradil mu: „Emane, nikoli strana, ale hnutí je ta správná správná cesta, a teď táhni (francouzsky En marche)!“ Macron poslechl a vyhrál. Teď se ukáže, že Andrej Babiš je přímý potomek Járy Cimrmana (to je ten, kdo řekl Einsteinovi „musíš na to relativně, Bertíku“) a jeho vítězství ve volbách bude neodvratné.
Ono je neodvratné už teď, i v době, kdy přímá filiace s Cimrmanem je známá jen zasvěceným. Budoucnost je ale v temnotách. S Macronem to může zaskřípat, pokud Babiš vyhraje a stane se premiérem. Zvedl totiž ze země téma, které ho dostane do konfliktu s Macronem. Silná Evropa stojí na silných státech, takto vyjádřil jádro své ideje Babiš, kdežto Macron vyznává Evropu unitární, tedy franko-německou. Zatím Babiš vysílá pokusné balónky: ochrana dědictví předků, národní stát. Balónky vypustil v rozhovoru s agenturou Bloomberg. Odmítl v něm euro a společnou měnovou politiku. O euru prohlásil, že je bankrot a že ho v Česku nikdo nechce.
Každopádně tím otevřel zásadní téma. Jestli dostanou přidáno všichni, nebo jenom voliči ČSSD, jak si to vymysleli v Lidovém domě (visí na něm dluh vůči úspěšnému advokátovi), to je pěkné a zajímavé, nicméně situace se stáčí k vážnějším otázkám. Z Německa k nám opět zaznívají silná, vyhrožující slova. Nesluší se připomínat Hitlera, ale Waltera Ulbrichta připomenout můžeme. Pan Schulz s ním má mnoho společného (mladší generaci připomenu, že jde o předáka východoněmeckých komunistů, který se výrazně zasloužil o invazi Varšavské smlouvy do Československa v roce 1968). Jasné stanovisko zatím nikdo relevantní nevyjádřil – nový lídr socialistů se vykrucuje, že euro jednou bude, ale až naprší a uschne, a lidovci se rádi přidají k vítězné straně.
Andreji Babišovi se tedy můžeme smát a posmívat, ale ve svém rozhovoru s agenturou Bloomberg vyjádřil určité teze tak jasně, že vytvořily program – a tím zároveň se staly výzvou k soupeřům v předvolebním klání.