Podle očekávání vyčetl Čechům předseda Evropské komise Jean-Claude Juncker, že odmítají kvóty nadiktované Bruselem, třebaže přijímají od unie pomoc. Bylo by dobře připomenout panu Junckerovi, jednomu z tvůrců podvodného lucemburského daňového ráje, že za posledních pětadvacet let a ještě více za třináct let od vstupu do unie dosáhla konvergence k unii 88 % za rok 2015, za loňský rok není statistika uzavřena. Průměrná mzda je pod padesáti procenty původních členských států unie.
Příčin je jistě mnoho a je třeba se smířit s tím, že vyrovnané to nebude nikdy. Nicméně nelze pominout fakt, že velká část výtěžku ekonomického výkonu Česka odchází právě do západních zemí a mimo jiné i do Juckerem vytvořeného daňového ráje v Lucembursku. Nejsme tedy pouhými příjemci. Lidé zde pracují a vytvářejí hodnoty a něco odněkud přijímají a něco někam odvádějí. Je dobře vidět jedno i druhé. Spolutvůrce lucemburského daňového ráje vidí jen to jedno.
Jean-Claude Juncker je mimořádně odpudivá figura ve vedení unie. Kdyby zde fungovaly v demokraciích běžné ozdravné mechanismy, byl by už dávno u svých obchodů v Lucembursku a nehrál si na evropského premiéra a nečetl jiným státům levity. Česká republika by samozřejmě neměla vůbec žádné problémy s přijetím 2600 potřebných lidí. V nedávné minulosti přijala víc uprchlíků z Balkánu a celkem žije v této zemi půl milionu cizinců, aniž by s tím kdo měl vážnější potíže. Problém je v přetrvávající neschopnosti evropských orgánů efektivně zamezit nekontrolovaný příliv migrantů z třetího světa. Ten proces má svoji vlastní dynamiku mimo jakoukoli kontrolu a jeho následek bude fatální jak pro uprchlíky samé, tak pro celý kontinent: vznik sociální vrstvy kulturních vyděděnců, kteří naprosto nevyhnutelně budou frustrovaní a v určitých případech agresivní.
Toto je třeba panu Juckerovi nastolit. On to nemůže akceptovat, protože by to znamenalo jeho odchod z funkce.
Ale třeba se v něm probudí soudnost a svědomí a bude hůř spát.
Britové volili
Tentokrát se předpovědi splnily a shodně s průzkumy dopadly britské parlamentní volby. Theresa May sáhla vedle zrovna tak jako David Cameron s referendem o brexitu. Vyhlásila předčasné volby, aby si pomohla, a ztratila většinu v parlamentě. Pro její pozici v nadcházejících brexitových jednáních je to obtížnější o to, že ani její vlastní strana - která teď bude potřebovat v parlamentě podporu - není jednotná. Bude tedy při jednáních těžké určit vyjednávací pozici, definovat mandát.
Pro vyjednávání je to velmi obtížné, protože protivník, a bohužel se to jinak nedá nazvat, tedy Evropská unie, respektive její vyjednavači, žádný mandát nepotřebují, protože demokratické mechanismy jsou zde tak málo viditelné, až jsou neviditelné. Premiérka hrozila, že pokud by měly volby dopadnout tak, jak potom skutečně dopadly, k vyjednávacímu stolu usedne Jeremy Corbyn.
Takže takhle to Britové mají. Co z toho plyne pro nás a pro naše občany v Británii? Čistě logický úsudek napovídá, že tvrdý brexit a nějaké vyhazovy jsou teď méně pravděpodobné. Ale jak vidno, vyloučit se nedá nic.