Výzkumné agentury postupně přicházejí s výsledky svých průzkumů veřejného mínění. Naposledy je to agentura Median. Jde o výzkum bleskový, tedy se statistickou chybou jistě větší, než bývá při standardních výzkumech.
Vyplývá z něho rostoucí rozladění veřejnosti i klesající důvěra v Andreje Babiše: 53 procent má pochyby stran jeho vysvětlování aféry s dluhopisy, kdežto před čtrnácti dny to bylo 47 procent. Za čtrnáct dní klesla podpora myšlenky pokračování vlády ve stejném složení z 35 na 18 procent. To je skutečně velký propad, ovšem nikoli překvapivý – otázka dalšího setrvání Andreje Babiše na jeho postech se stala klíčovou otázkou a v ní zřejmě není kompromis možný. Čísla potvrzují rostoucí polarizaci společnosti, na tábory vzájemných antagonistů. Problém ovšem je v tom, že pokud se tento trend potvrdí ve volbách, žádný z obou protivníků nebude hegemonem natolik silným, aby bez problémů sestavil stabilní vládu.
Po Babišovi Schillerová
V Pekingu si prezident Zeman odskočil od budování Hedvábné cesty a vzkázal do Prahy, že by neměl problém s paní Alenou Schillerovou na Babišově místě. Je to náměstkyně současného ministra financí a to je argument pro – stejně silný jako proti. Ani ona neprojevila nejmenší snahu rozkrýt záhadu Babišových dluhopisů – zda jde o využití zákona s cílem neplatit daně. Na pohled o tom není sporu, že to tak je, ale je třeba úředního potvrzení a to by mohli poskytnout úředníci podléhají jak Andreji Babišovi, tak – a v tom je ten problém – Aleně Schillerové.
Bohuslav Sobotka by se měl dnes k eventuální nominaci Schillerové vyjádřit. Jsme prudkým spádem událostí už otupělí v pozornosti, tak by nám nemělo uniknout, že jde o rozhodnutí zásadní povahy. Není věru snadné a je stejně ošemetné, jako když na začátku akutní krize váhal, zda Babiše vyhodit nebo nevyhodit. Dnes je to stejné dilema. Když přistoupí na Schillerovou, vyžene ďábla Belzebubem a bude za měkotu. Když na ni nepřistoupí, převezme od Zemana Černého Petra kazisvěta a brzdy politické dohody.
Třeba vypoví koaliční smlouvu, to se zdá jako rozumné řešení.
1243
Dva špičkoví novináři vedli spolu vtipný, chytrý, zasvěcený rozhovor na vlnách Českého rozhlasu Plus, Barbora Tachecí a Jaroslav Kmenta. Hovořili o současné politické krizi a o situaci Mladé fronty Dnes a samozřejmě o Marku Přibilovi a jeho nahrávkách. Kmenta hovořil o tom, jak se mu Přibilovy články v deníku nezdály a že z nich bylo jasné, že kope za jednu stranu. Z jeho řeči vyplynulo, že podle jeho názoru nešlo o odposlech provedený třetí stranou, ale že si hovory nahrál Přibil sám. Na závěr, když se loučila, řekla Barbora Tachecí, že by měla ještě 1243 otázek a že se s Kmentou ještě někdy potká.
Pak ovšem by bylo dobře položit jednu z těch nevyslovených 1243 otázek, která mi leží v hlavě od začátku té aféry a jistě napadla oba tak zkušené novináře, jako je Jaroslav Kmenta a Barbora Tachecí. Marek Přibil se z nahrávek jeví jako Babišova stvůra a poskok a jako takový je skvrna na štítu novinářského stavu. Pokud tedy dialogy nahrával, jak se dostaly na internet? Dal je tam sám, on, Babišova stvůra, aby Babišovi podrazil nohy ve chvíli, kdy bylo Bohuslavu Sobotkovi nejhůř a po kotrmelci s demisí vypadal před veřejností jako jahoda? To nedává smysl. Jak se tedy dostaly k někomu, kdo je využil ve vhodnou chvíli proti Babišovi, Přibilovu loutkovodiči? Jak je možné, že Policie České republiky nebyla schopna vnést do věci jasno, třebaže byl ohrožen vysoký státní činitel? Krátce: nosí Marek Přibil na hlavě černý, nebo bílý klobouk?
Tohle zůstalo mezi těmi nezodpovězenými otázkami. Třeba na ně přijde řeč příště.