Parlamentní demokracie má výhodu, která je zároveň i nevýhodou... a naopak. Zákony jsou přijímány klopotně, zdlouhavě a ne vždy s rozumným výsledkem. Totéž platí o aktuálně přijímaném, respektive nepřijatém návrhu zákona o legalizaci umělého početí single žen.
Takový zákon může mít dalekosáhlé následky. Huxleyho román Konec civilizace (Brave New World) popisuje svět, kde se lidé už nerodí z matek, ale z umělých inkubátorů. Tak daleko nejsme, ale na cestě k tomu ano a námitky poslanců proti novému zákonu se nedají jen tak odmávnout. Jistě že by přijetí zákona oslabilo koncept klasické rodiny. Stejně vážné ale jsou i argumenty pro – a zde budu osobní, domnívám se, že mají větší váhu.
Klasická rodina je oslabena prostě proto, že pominuly ekonomické, sociální a kulturní tlaky, které k jejímu vzniku vedly. Vznikají nové formy soužití – příkladem za všechny budiž sňatky osob stejného pohlaví. Jistě nás čekají v budoucnu diskuse o konceptu svazků o více partnerech než dvou. Robert Heinlein předvídal už před půlstoletím takové uspořádání, kdy je rodina mnohočetná s právy a povinnostmi, strukturovaná jako akciová společnost. V roce 2017 si nemyslím, že je to nereální vize.
Argumentace tradiční rodinou je pláč na správném hrobě, ale přece jen na hrobě. Klasická rodina už není povinnost, nějaká donucovací pracovna. Proto žije tolik párů mimo oficiální sňatek a proto tolik dětí vyrůstá a prosperuje i po rozvodu biologických rodičů – a nezřídka v rodině, kde žádný z rodičů není biologický rodič daného dítěte.
Umělé oplodnění je z určitého hlediska technologická záležitost a zamítavé stanovisko našeho parlamentu skvěle zapadá do konceptu zakázaných technologií, jak jsem o tom před dvaceti lety soustavně psal: vznikají nové technologie a takřka současně se proti nim stavějí aktivistické tlaky s cílem je zakázat. Jenže technologie je nakonec vždycky silnější a prosadí se - nepochybuji, že tomu tak bude i v tomto případě a že návrh zákona někdy v dohledné budoucnosti opět přijde na přetřes.
K té příští debatě nabízím argument, myslím, že podstatný:
Naše kultura je na tom tak, že bychom měli líbat ruce každé ženě, single nebo vdané nebo rozvedené nebo jakékoli, která je ochotna porodit dítě. Odmítání porodu, to je luxus, který je absurdní a škodlivý. A ideologizovat to odmítání odkazem na typ rodiny devatenáctého století, to je, bohužel, čistá pošetilost. Že prý právo na mateřství není lidské právo, míní poslankyně Jana Chalánková. Právo říkat hlouposti také není základní lidské právo – a kolik lidí ho využívá.