Je to příliš hezké na to, aby to mohla být pravda: sociální demokrat Jaroslav Foldyna skřípnul ekology, pokud llze věřit zpravodajství. Život země je do značné míry ochromován činností samozvaných spolků, často financovaných státem.
Ekologisté mnohdy jdou vědomky nebo nevědomky na ruku šejdířům a spekulantům všeho druhu. Vzpomeňme na aféry kolem okruhu Plzně – ten je dodnes jen poloviční, ale protože je aspoň nějaký, přestalo se o něm mluvit, ale problém trvá. Totéž platí o dálnici do Drážďan. Okruh nemá ani Praha, ani Brno, ani Ostrava.
Je to příliš krásný obraz: přichází poslanec Foldyna s koštětem železným a vymete tu pakáž. Poslanecká sněmovna schválila stavební zákon omezující vliv spolků a iniciativ – skvělá zpráva. Znamená to, že se dokončí obchvat Plzně i Prahy?
To jistě ne. Ve hře je příliš mnoho miliard, aby zákonodárný sbor jen tak pustil ruky něco, co by omezilo, neřkuli vymýtilo zlatokopectví. Pozměňovacích návrhů bylo sto a můžeme se těšit, co si ještě vymyslí senát. Ale aspoň se o problému jednat, nejen mluvit.
Je to problém složitý. V minulosti jsem se účastnil v Praze dvou iniciativ, naštěstí pro Prahu byly obě úspěšné. První se stavěla proti tomu, aby tehdejší magistrátní papaláš Bürgermeister prosadil zničení půvabného nábřeží na Kampě, kudy měla vést komunikace pro auta z Říční ulice na náměstí Na Kampě. Šílenství? Ne, projekt. Ta druhá iniciativa se týkala vykácení parku na Karlově náměstí – tehdy se podařilo zničit jen tu část blíže Novoměstské radnici, dodnes to tam vypadá příšerně, ale za sto let možná bude zase pěkné. Tak hnusně měl vypadat celý Karlák a že k tomu nedošlo, za to můžeme vděčit hrstce ječících občanů. Takže ono to není tak, že by lidé neměli do ničeho mluvit.
Ale mělo by to mít nějaký řád a uvidíme, zdali se nový zákon o rozumná pravidla hry postará.
Plyn v Sýrii
Bezprostředně před zahájením bruselských jednání o urovnání v Sýrii se při strategicky nevýznamné vojenské akci na bojišti vyskytl otravný plyn. Neví se, jaký plyn to je, ale už Rada bezpečnosti útok odsuzuje – informace z odpoledne, chybí v ní poukázání na to, kdo je pachatel.
Většinový prst ukazuje na Rusy a Asada. Tato teorie ovšem předpokládá, že jedni i ten druhý jsou hlupáci. Asad dosáhl politického vítězství, v jaké před rokem, neřkuli dvěma nebo ještě dříve nemohl doufat: že ho Spojené státy budou brát jako partnera k jednání. Pokud by použil bojový plyn, buď by byl zcela slabomyslný, anebo si naprosto nepřeje žádné jednání – ale toho mohl dosáhnout i bez plynu.
Zatím se neví, jaký plyn to vůbec byl. Naše autorita v oboru toxikologie profesor Jiří Patočka podle zveřejněných videozáznamů usuzuje na chlor, plyn běžně dostupný a průmyslově vyráběný, a bojový sarin zpochybňuje. Názor odborníka.
Odborné jasno není, zato politické jasno panuje. Asad je padouch. Ne že by nebyl, ale to Kaddáfí a Hussajn byli taky. Jak lépe by světu bylo, kdyby jeden neskončil zlynčovaný ve škarpě a druhý uškrcený na šibenici!