Těžko se vžít do pocitů člověka, který je schopen položit aktovku s pekelným strojem na podlahu narvaného vagónu metra a odejít. K masakru došlo v Petrohradě, teror se tedy vrátil do Ruska. Prší planá slova o solidaritě a jistě se dočkáme floskulí o nezlomnosti – my ty šíje neskloníme.
Je třeba vzít na vědomí, že islám vrací na Zemi prvky středověku. Je zbytečné poukazovat na to, že jde o extrémisty početně a percentuálně nevýznamné. Oni vycházejí z islámu a odvolávají se na něj a islámský mainstream nedělá nic viditelného (a obávám se, že ani neviditelného) pro to, aby jejich řádění zamezil. Kde je na světě islám, tam teče nebo poteče krev. Tak je to prosté. Nelze v podstatě udělat nic pro to, aby to bylo lepší. Tam, kde se islám usadil, tam zůstane a tam čas od času něco vybuchne, někoho podřežou nebo přejedou náklaďákem.
Je ale možné pracovat na tom, aby to nebylo horší. Toto – konečně – dělají Italové, když se pokoušejí domluvit se aspoň s jednou vládou v Libyi. Tím by navázali na tradici, protože Italové už dohodu měli, s diktátorem Kaddáfím. Ten, jak známo, skončil zlynčovaný ve škarpě a od té doby je v Libyi peklo občanské války.
Což připomíná ještě jednu skutečnost, o které se nesmí mluvit: že v severní Africe nezavládne jakýs takýs klid, dokud se tam nevrátí tvrdé nekompromisní diktatury.
K tomu to spěje a my s tím (ani proti tomu) nic neuděláme. Zatím se můžeme konejšit vzájemným ujišťováním, že bombu do petrohradského metra položil duševně vyšinutý jedinec, který nemá s islámem nic, vůbec nic společného.