Dvanáct sošek Českých lvů, tedy naší obdoby Oskara americké filmové akademie, získal film, který nikdo neviděl, ale je jasné, že je prostě skvělý, protože je o Janu Masarykovi. Takový film prostě vyhrát musí. To není jen nějaká plytká zábava nebo laciné vzrušení, to je, soudruzi, angažovaná tvorba a ta se musí tak ňák podpořit, takhle to bylo u nás zavedeno za minulého režimu a proč by to nemělo pokračovat, když už se to tak osvědčilo.
Nicméně si myslím, že je na stole námět na film, který to musí vyhrát v roce 2018 nebo 2019, podle toho, za jak dlouho se stačí napsat scénář a hlavně jak se stačí film natočit.
Andrej Babiš musí do konce června rozdat na charitativní účely jednapadesát milionů. Termín musí stačit, protože pak by se peníze počítaly do nákladů na kampaň do sněmovních voleb. Takže je tady jasný dramatický moment – časový limit. Phileas Fogg musí objet zeměkouli za 80 dní a James Bond musí vypnout časovač atomové bomby dřív, než digitální minutka přeskočí z jedničky na nulu, načež začne štěpná řetězová reakce.
Ono se řekne, rozdat jednapadesát mega. Ale komu?
Je mnoho způsobů, jak to udělat. Třeba: zájemce vybavit basebalovými pálkami, zavřít ve vypuštěném bazénu a 51 zbylých by dostalo po milionu.
Nelíbí? Tak jinak: Podávají se supliky a je někdo (kdo to bude?), kdo je bude zkoumat a posoudí míru potřebnosti (jak) a a podle toho peníze rozdá.
Jak bude probíhat procedura? Mají odmítnutí právo na námitku? Kdo bude kontrolovat toho rozdávajícího, zdali si něco neulil nebo zdali se nenechal podplatit?
Myslím, že tohle rozdávání peněz je druhý nejhorší Babišův nápad od chvíle, kdy se rozhodl, že bude zároveň politik a zároveň mediální magnát.
Každopádně bych byl na ten film zvědavý, mohl by být něco jako Hoří má panenko 2.
Úspěch by byl zaručený, i když i ten bude záviset na výsledku voleb.