Za zavřenými dveřmi pohrozil nový americký ministr obrany James Mattis na bruselském jednání, že USA utlumí své spojenecké závazky, pokud členské země NATO nezvednou rozpočty a nepozvednou své obranné úsilí.
Hrozbu ještě před zvolením vyjádřil Donald Trump, když se zmiňoval o NATO jako o zastaralé instituci. Mattisse podpořil generální tajemník Jens Stoltenberg, když řekl, že každý tlak v tomto směru vítá.
On není tlak jako tlak. Jen čtyři země NATO plní závazek dvou procent HDP na obranu, Británie, Polsko, Estonsko a Řecko. Právě to Polsko a Estonsko žádný americký tlak nepotřebují, protože cítí tlak Ruska. Historicky s ním mají hodně zkušeností a nechtějí je opakovat. Ostatní členové přistupují k obraně vlažně, my rozpočet zvedáme spíš hubou než fakticky, o desetinky procenta ročně.
Kolem amerického nátlaku jistě bude hodně hněvání a o to víc je třeba zachovat klidnou hlavu.
Tak především, západní Evropa by nebyla schopná zabránit bez americké pomoci ruské agresi nikdy. Pamatujeme na zoufalý projekt jakéhosi příkopu vyhloubeném atomovými náložemi, který měl zabránit takové invazi. K té nedošlo jen z jediného důvodu, že totiž podle oficiální americké doktríny USA odpoví i na nejaderný útok Ruska jadernými zbraněmi. Nebýt toho, na Eiffelovce i na Big Benu by vlály rudé prapory s kladivem a srpem.
Tak tomu bylo po celou poválečnou éru a jiné to není ani dnes. Američané si nemohou dovolit Evropu ztratit, takže ta hrozba utlumením je značně nevěrohodná. Spíš je to vnitropolitický americký tah. Samozřejmě, že americký daňový poplatník nelibě nese, že dává na obranu čtyřnásobek toho, co poplatník evropský.
Nicméně nelze nad vyslovenou hrozbou mávnout rukou a správně se zachoval Stoltenberg. Místo aby se úzkoprse naježil, hrozbu uvítal jako tlak, který je zdravý a potřebný.
Což skutečně je – zdravý a potřebný. Naše výmluvy, že bychom peníze navíc neuměli utratit, jsou komické. To svědčí o neschopnosti, nikoli o opatrnosti hospodáře.