Je leden a koaliční rada se neshodla, jak naložit s přebytkem rozpočtu. V zásadě jsou tři koncepty. Sociální demokraté by přebytek nejraději prožrali, lidovci by chtěli investovat a anonisté jím přispět k umoření státního dluhu – tím by následně klesly úroky. Koncepty jsou to jasně čitelné a stejně jasné je to, proč se koaliční – dejme tomu – partneři, ale spíš sokové nedohodli.
Rozhodnutí odložili na jaro, do konce dubna času dost.
Kašpárek chytrá hlavička by nám dovedl říct, jak asi poroste pravděpodobnost dohody s blížícími se volbami. Ten rozpor je neřešitelný. Poroste ale agresivita soků: oni vám nechtějí dát vašich šedesát miliard, bude znít od oranžových. Chtějí si vás koupit za kus žvance, budou oponovat anonisté.
Oba budou mít pravdu. A zůstane na voličích, které heslo bude u nich mít větší odezvu.
Československé nebe
Ani po čtvrtstoletí nepřestávám litovat zániku Československé republiky, a jsem proto hodně rád, že se rýsuje aspoň společná vzdušná ochrana česko-slovenského prostoru. Ano, tady má ta pomlčka naprosté oprávnění. Jistě to nelze interpretovat jako krok k naplnění Pithartova ideálu dvojdomku (jakkoli lituji, že jsme nebyli jedni i druzí ochotni ho vybudovat). Ten je zjevně neuskutečnitelný. Ty dva samostatné státy zde jsou, každý po svém prosperují a jejich občané se v nich cítí dobře, pokud se nějaký občan dokáže cítit dobře. A když ne dobře, tak asi líp, než kdyby žil z donucení ve státě společném.
Mimochodem: faktor „aby se lidi cítili dobře“ naprosto nezapadá do kalkulace bruselské věrchušky. Je to pro mě hluboké zklamání a taky je v tom stud, že jsem to včas neprokouk. Ničemu bych nezabránil, ale nemusel bych se hanbit.