Politik přežije cokoli a v našem politickém prostředí je nutno ho vykýblovat jako prase z chlíva, sám neodejde. Neměl by ale být trapný. To, co předvádí Andrej Babiš v kauze dotací na jeho podnik Čapí hnízdo, je nedůstojné a trapné.
Tvrdí veřejnosti očividnou nepravdu. Čapí hnízdo je podle všech dostupných záznamů jeho podnik a navíc ty záznamy prokazují, že se kolem Čapího hnízda děly machinace s vlastnickými přesuny s cílem získat dotaci určenou pro malé a střední podniky.
Čapí hnízdo Babišovi patří, o tom tedy pochyb není.
V zásadě jsou dvě možnosti: buď o dotační machinaci věděl, nebo nevěděl. Zatím lže, že mu podnik nepatří. To mu nevydrží dlouho a bude se muset postavit k otázce odpovědnosti za něco, co se zdvořile nazývá machinací, ale zřetelně je to podvod. Věděl, nebo nevěděl?
Pokud věděl, pak ovšem je podvodníkem on a málo mu platné, že se vzdává ministerského platu a dává desítky milionů na charitu. Mimochodem, jen malá aritmetika: deset milionů z miliardy, to je jako kdyby měl někdo plat 25 tisíc korun a dal na charitu 250 kaček: hezké od něho, ale k chlubení to není. Byl by to podvod trapný, právě pro tu svoji prťavost a právě proto, že zde miliardář Babiš užírá z krajíce určeného malým a středním podnikatelům.
Pak je tu možnost, že o tom nevěděl. Jeho impérium je velké a on jako šéf šéfů nemůže vědět o všem. To ale by bylo možná ještě horší, protože by to znamenalo, jakou nastavil vnitropodnikovou kulturu. Manažeři na nižších stupních by museli mít jistotu, že si podvod mohou dovolit. Že je to tak zavedeno. Je tu nějaký pytel peněz a musíme se k němu dostat, ber kde ber.
V každém případě jde o druhou vážnou krizi politika Babiše. Obvinění ze spolupráce z StB se v podstatě promlčel ve stylu „čo bolo, to bolo, terazky som vicepremiérom“. Pomohla mu skutečnost, že ho obvinili Slováci a on je terazky Čechom.
Teď ho ale načapali na české půdě s trenýrkami do půl stehen staženými. Měl by si najmout krizového manažera. Doufejme, že se Zemanovou pomocí nevyhlásí válku Albánii, jak jsme to viděli ve filmu Vrtěti psem.
Kromě trapnosti vržené na Babiše je to ale celé trapné ve věci těch dotací.
Dotace středním podnikům, to je pěkné, na první pohled. Jenže pak nás napadne – jakým středním podnikům? Přece není možné podpořit všechny střední podniky. Takže jen některé. Jak se to dělá, o tom nás poučil Andrej Babiš, prostě ty, které v tom dovedou bruslit. Podnik, který v tom dovede bruslit, ale dotaci nepotřebuje, protože si pomůže sám.
Rozumné by byly přímé investice do celoevropské infrastruktury. Vysokorychlostní železnice Tallin – Riga – Vilnius – Varšava – Berlín by měla smysl. Dotace do Čapího hnízda – anebo do výsadby stromečků ve Zvoli-Černíkách – je idiotství.
No a navíc docela dobře fungující vláda dostala ránu, možná pod čárou ponoru.
Zaujalo mě
Premiér Sobotka včera v Mnichově spoluodhaloval pamětní desku na budově, ve které Angličané a Francouzi hodili Československo Hitlerovi, aby ho sežral. Je dobře, že se tam ta deska odhalila, a taky je dobře, že se toho český představitel zúčastnil (mimochodem, byli tam Slováci?). Jen je trochu úsměvná poznámka, že EU je zárukou, že se nic podobného už nestane. Jak, nestane, copak o nás bez nás není na denním pořádku, naposledy v Bruselu, kde vůdkyně Evropy Merkelová přistoupila na tureckou podmínku kus za kus? Ono je to pořád stejné, enemže to jinak vypadá.