Výsledky voleb na Slovensku způsobily šok nejspíš nejen Slovákům. Je v našem zájmu a je i jistě převládajícím přáním, aby se Slovensku dařilo dobře a po stránce ekonomické to na to vypadá, dokonce dlouhodobě. V mnoha statistikách nás už i předhonilo, na rozdíl od nás má i euro, pokud tedy je to výhoda a je čím se chlubit. Nicméně Slováci si euro převážně chválí. Teď mají ze sněmovny zelňačku a není jisté, zdali se podaří sestavit vládu.
Tuto situaci přetřásali odborníci celou neděli a kdo se o politiku aspoň minimálně zajímá, nemohl tomu uniknout. Všeobecně se má zato, že Fico přecenil, jakou váhu má v očích voličů imigrační krize, a podcenil sociální otázky v době, kdy Slovenskem vibrují protesty učitelů a nemocničního personálu. Na scénu vcházejí odpudivé figury. Zdá se ale, že je to širší jev než pouze slovenský. Příchod podivných figur sledujeme přece i jinde, především ve Spojených státech, kde není vyloučené finální střetnutí levičáka Sanderse a šoumena Trumpa.
Nad tím vším lze mudrovat, nicméně na okraj toho všeho poznamenám: hodně se v minulých létech mluvilo o ohrožení demokracie na Slovensku právě proto, že měl Fico nadpoloviční většinu v parlamentu a volnou ruku v exekutivě. No a pak přišel volič a rozhodil karty úplně jinak. Toto je podstatné, rozhodil je volič, žádný Fico. A to je přece princip demokracie, že volič rozhoduje a dokud má právo rozhodovat, těžko se dá demokratičnost dané společnosti zpochybňovat.
Přejme Slovákům, aby se Ficovi nebo komukoli jinému podařilo sestavit stabilní vládu, schopnou dál vést zemi k prosperitě. Kotleba přebolí. My taky přežili Sládka a přežijeme Okamuru, třebaže on se hned čile pokusil si přihřát na Kotlebově úspěchu svůj ešus.
Turecká muzika
Fico tentokrát do Bruselu nepojede a zájmy Slovenska tam bude hájit Sobotka. Bolestně se blížíme nějakému proveditelnému rozhodnutí a nedá se čekat od nastávajícího sumitu, že se na něm takto rozhodne.
Turecko je cynický vyděrač a Merkelová, velmistryně politických omylů, se bude v Bruselu tvářit, že o tom neví. Shromáždění, které se v Bruselu sejde, nebude ochotno nahlédnout realitě do tváře. Už ví, že teze o kontrole hranic je nejen správná, ale je to nutnost sama, třebaže ti, co ji prosazovali před rokem, byli označováni za nacisty, xenofoby a rasisty. Tuto tezi dnes verbálně uznávají všichni. Teď ale je tu další teze: Turecko je spoluviník drastických poměrů na Blízkém východě, je to účastník syrské občanské války, nebrání organizovanému zločinu a pašování lidí, je odpovědné za masovou invazi uprchlíků do Evropy. Komická je důvěřivost Merkelové, že tato poťouchlá mocnost projeví dobrou vůli.
K tomu je třeba ji donutit nátlakovými prostředky. Pro příklady netřeba chodit daleko. Když byla Evropská unie ochotná uvalit sankce na Rusko kvůli Krymu, proč by je nemohla uvalit za to, že přispívá k masové civilní invazi, která má za následek rostoucí politické a sociální problémy v celé Evropě? K tomu se ale bude muset rozhodnout jiný sumit Evropské unie, na kterém zasednou jiní lidé než ti, kteří se tam sejdou dnes.