Ustavičné kritizování je činnost únavná, a proto je dobře aspoň občas přijít s něčím pozitivním. Co kdybychom zavedli Mezinárodní den blbosti?
Inspirující je středeční jednání sněmovny. Po dlouhých tahanicích se dostal do kalendáře Den Karla IV., je ustanoven na 14. květen, abychom uctili památku významného Čecha z rodu lucemburského. Předcházela debata, zdali by nebylo dobře uctít sňatek Elišky Přemyslovny a Jana Lucemburského, a uvažovalo se i o křížovém propojení Elišky a Karla. Dědkové a báby budou mít taky svůj den, tedy 1. říjen. Toho dne všichni omládnou a budou skákat přes kaluže. Ve sněmovně píglovali také 17. listopad. Ten už není klasifikován coby Den za svobodu a demokracii, ale Mezinárodní den studenstva a den boje za svobodu a demokracii. Jsou to tedy dva dny? Dostanou gážisté za 17. listopad dvakrát zaplaceno? To je zatím legislativně neošetřeno.
Den boje za svobodu tedy zůstává dnem boje za svobodu, ale zároveň se stal dnem studentstva, jímž byl, když nebyla svoboda. Můžeme se dohadovat, jaké důvody k tomu vedly. S nadšením přijali změnu komunisté. Ze sociálních demokratů bylo trapno jen jednomu, Jiří Petrů hlasoval proti, a z Babišova podniku hlasovali proti jen dva, Martin Kolovratník a Ivan Pilný.
Budiž nám to tedy připomínkou, že boj za svobodu a demokracii neskončil, že je to proces trvalý. To, že Den boje za svobodu dostal facku přílepkem komunisty povoleného Dne studenstva, je pouhý maličký šrám. Ještě uvidíme, co na to Senát a pak samozřejmě pan prezident. Ten přece, jak známo všem a jak ho tam všichni viděli, byl 17. listopadu osobně přítomen na Národní a udatně se rval s policejními mlátičkami. Takže by si mohl na svoji heroickou minulost vzpomenout, vždyť i Václav Klaus se rozpomněl, jako nosil ve čtyřech letech dlažební kostky na barikádu.
Ještě tedy uvidíme, jak to dopadne. Nicméně ten Den blbosti by se ustanovit měl.
Jenom hrozí nebezpečí, že bychom ho museli slavit denně.