I nadále ustupují vnitropolitické události těm zahraničním. Hlavní bitva domácí politiky je odtroubená, Babiš prosadil svůj koncept boje proti multimiliardovým karuselovým obchodům tím, že si každý prodavač mrkve bude muset koupit internetovou mašinu a posílat každý měsíc hlášení tak složité, že si na to bude muset zaplatit borce, aby mu ho vypracoval. Tohle prošlo dolní sněmovnou a je velká pravděpodobnost, že to projde i dalšíma dvěma žaludky z těch tří, jimiž disponuje dojná kráva zvaná stát.
Nemá smysl spekulovat, co se stane do konce týdne. V4 se v Praze přihlásila k Plánu B vybudovat vnitřní ochrannou hranici Evropy velmi opatrně. Výraznému přihlášení zabránila diplomatická činnost Německa, silně připomínající činnost soudruha Červoněnka u nás a jemu podobných jinde v roce 1968. Důležité ale je, že se V4 nezlomila natolik, aby zvolala Willkommen. Ten plán tu je a je podmíněn úspěchem dohody s Tureckem: pokud Turecko splní to, co od něho paní Merkelová čeká, nebude třeba Plán B realizovat.
Háček je v tom, že se Turecko chystá angažovat v syrské občanské válce i jinak, než sestřelováním ruských letadel. Chce vojensky vstoupit na území suverénního státu, aby tam podpořilo umírněnou opozici, která bojuje se zbraní v ruce proti vojsku svého státu řízeného prezidentem zvoleným v nezpochybněných volbách. Zatímco se toto děje, dozvídáme se, že Rakousko utužuje dozor na dalších hraničních přechodech.
Je to hezky zamotané a budeme s napětím čekat, co vzejde z rokování Rady Evropy.
Vsadil bych se, že to bude něco ve smyslu, že je třeba hledat evropské řešení a k němu že je třeba Více Evropy.