Objektivní pohled na rok 2015 naleznete v knize První polovina století, která vyjde v Oxford Press v roce 2075. Všechny pohledy dnešní budou subjektivně zbarvené a ovlivněné letorou posuzovatele. Každopádně to byl rok turbulentní, nabitý událostmi, možná přelomový a bude hodnocen, jak je to v tom podobenství s půllitrem piva: je sklenice napůl plná, nebo napůl prázdná? Jsem ten, kdo ji vidí napůl plnou.
Našince přirozeně zajímá především český rok 2015. Ten je bezpochyby svázán s hospodářským vzestupem. Česká ekonomika je podle jedněch zdrojů s největším růstem, podle jiných s druhým největším v Evropě. Lidem se daří líp a mají perspektivu optimistickou, tím by mohlo hodnocení končit. Státní útvary přece vznikly především proto, aby zajistily lidem podmínky k lepšímu životu. To se v roce 2015 u nás naplnilo a je to dobře.
Zůstáváme liberální demokratickou společností. Ani to není samozřejmost. Vývoj na Slovensku, v Maďarsku a vposledku hlavně v Polsku budí obavy. Jsou u nás také extremistické síly, s okrajovým významem. Chválabohu opadl mýtus o spasitelnosti podniku ANO Andreje Babiše. Ten se osobně prokázal coby šikovný pragmatik, leč bez názoru a vize. Nesplnily se předpovědi, že si strčí do kapsy republiku proto, že si koupil dva vlivné deníky. Drobí se mu pod rukama lokální politika a na sklonku roku 2015 je zcela nereálná vidina Babišova jezdeckého pomníku na místě svatého Václava na Koňském trhu.
Jsou ale i znepokojivé jevy, především je to selhání Evropské unie. Zcela zklamala v řešení první velké krize, totiž té ukrajinské. Unijní orgány projevily totální impotenci a museli nastoupit představitelé Francie a Německa. Teď se zdá, že konflikt pomalu usíná, avšak evropská takzvaná exekutiva na tomto pozitivním vývoji nemá žádný podíl. Prostě byla mimo.
Horší je to s následující uprchlickou krizí. Nastalo pravé stěhování národů, do Evropy přešel první milion, pro rok 2016 se chystají další tři, nikdo se neodváží prognózovat rok 2017. Česká vládní reprezentace prosazuje rozumný koncept: nejdříve je třeba zajistit vnější hranici Schengenu a pak je možné eventuálně jednat o kvótách anebo o nějakém dalším řešení situace těch lidí, kteří se na evropském území dostali. To je koncept, které nabízí, prosazuje a je pozvolna přijímán jistě ne pod českým vlivem, ale pod tlakem reality. To zřejmě bude proces politické změny pro rok 2016, to poznání, že obnova řádu na hranicích je priorita a vše ostatní se od ní musí odvíjet.
Zároveň je dobře, že se Česká republika nepostavila do konfrontace – třeba ve formě žaloby na kvóty. Klidná, důstojná, sebevědomá politika provázená přípravou na ochranu hranic.
Nelze čekat všeobecné pozitivní přijetí takového postoje. Jsme liberální demokracie a svůj prostor k vyjádření mají všechny názory. Situace je krizová, ohrožení veliké, včetně hrozby rozpadu Evropské unie se všemi následky. Kurz vládou nastoupený a demokratickou opozicí podržený je však správný a veřejnost by ho měla podporovat i v roce 2016.
Co si přát do roku 2016?
Držme se toho dobrého, co jsme za posledních 25 let dokázali, a není toho málo. Vybabrali jsme se z nejhoršího a jsme vnímání jako ekonomicky solidní část evropského severu. Nehrozí bezprostřední nebezpečí, že by veřejnost podpořila nějakou sílu ohrožující principy liberální demokracie – jako se to bohužel stalo v Polsku. Jsme prosperující svobodná země a to by mělo posílit naše sebevědomí, tolik potřebné v bouřlivé době.