Rusové veřejně obvinili tureckého prezidenta Erdogana, že jeho země a dokonce jeho rodina kšeftuje s ropou vytěženou v Sýrii Islamským státem. Náměstek ruského ministra obrany Anatolij Antonov předložil fotografie dokumentující kolony cisteren směřujících z území kontrolovaného IS do Turecka.
Je to obvinění s těžko dohlédnutelnými důsledky. Je natolik vážné, že musí být doloženo nebo vyvráceno. Samozřejmě se budou mnohé oči stáčet k Washingtonu. USA jsou v Sýrii angažované. Jestliže dokázala americká špionáž fízlovat mobilní telefon německé kancléřky, jak to, že její technické prostředky zatím neodhalily kolony cisteren, jichž má snad být až osm tisíc?
Turecko je spojenecká země NATO a ve studené válce se Sovětským svazem sehrálo výraznou úlohu jako opora jižního křídla aliance. Zde byly radarové stanice a letecké a raketové základny. Doba se ale změnila a s ní i nepřátelé. Na nepřiznané spojenectví s IS poukazují už delší dobu Izraelci. Rusové to ale teď řekli naplno. Člen NATO podporuje zločineckou organizaci, kterou se NATO snaží potřít. To je něco tak vážného, že by se k tomu mělo NATO postavit.
Když se objevilo podezření, že masakr na kyjevském Majdanu rozpoutali střelci z řad proevropských bojovníků za čistou demokracii, nastalo hlasité mlčení a zametání všeho pod koberec a dnes se o tomto skandálu vůbec nemluví.
Osm tisíc cisteren se ale pod koberec nevejde.
Velký pátek
Sněmovna chválila, byť těsně, Velký pátek coby svátek. Je to pikantní, že v tak bezvěreckém státě schválili v podstatě církevní svátek, ale stalo se. Komentáře jsou rozmanité, ale nechybějí ani hlasy, schvalující tento krok coby posílení povědomí křesťanské tradice. Přejme si, aby nezůstalo jen u jednoho schválení jednoho svátku. Málo platné, křesťanství v nás je, i v těch z nás, kdo do kostela nechodíme, jak je rok dlouhý. Bez křesťanství by svět kolem nás nebyl takový, jaký je. A netáhly by sem dychtivé statisíce muslimů z Turecka. Které, mimochodem, je bezpečná země a uprchlíkům v něm reálné nebezpečí nehrozí.
Zaujalo mě
Na stanici Plus si povídala Barbora Tachecí s Magdou Vašáryovou. Už pětadvacet let politička předvedla nádherný výkon ve věci výkrutu a mlžení, když uhýbala před jednou jednoduchou otázkou. Tachecí se jí ptala, jak se dívá na ty enklávy v západní Evropě, kde převládá muslimský živel a odkud se rekrutují vrazi a teroristé. Taktika paní Vašáryové byla jednoduchá: když chci mlčet, musím ze sebe vyslovit spoustu slov.
A fungovalo to.