Incident s Turky sestřeleným rusým letadlem se nás úzce týká. Jsme členy NATO a Turci jsou členy dokonce mnohem déle než my. V době studené války drželi jihovýchodní hranici, jsou tedy zasloužilými členy. Nyní došlo k incidentu nanejvýš nepříjemnému pro všechny strany.
Rusové převzali iniciativu v boji s teroristickým Islámským státem a Turecko jim sestřelilo bitevník, přičemž trosky spadly na syrské území a piloti se po vystřelení snesli na syrské území také. Zprávy o jejich osudu se různí. Jeden byl mrtvý hned ve vzduchu, druhý možná také, možné ne.
Je těžké tuto hádanku číst. Podstatné je členství Turecka v NATO. Bohužel to s jeho členstvím začíná tak trochu být jako s členstvím Řecka v eurozóně. Turecko umožňuje svou volnou hranicí vyzbrojování Islámského státu. Přes jeho území proudí statisíce imigrantů, tedy je to volně průchozí země, ve výsledku je to proces, který přinejmenším ohrožuje soudržnost Evropské unie. Švédové už ohlásili naivitu, Německo je v tomto smyslu na čekačce, ale další desetitisíce proudí dál. Turecko by to mohlo omezit, nedělá to. Mohlo by zablokovat dodávky zbraní IS. Neudělalo to. Teď sestřelilo letadlo Rusku.
Smysl věci je nečitelný. Důsledek ano, ten se očekávat dá. Bude to zvýšení sympatií k Rusku a s ním spojený větší tlak na oslabení sankcí.
A Krym? Ukrajina?
Kdopak by se tím zabýval, tím spíš,když se ukrajinští extremisté chovají jako kreténi a odřízli Krym od elektřiny.
Teď můžeme jen se zájmem čekat, co nám všem náš spojenec v NATO přichystá dalšího.