Holanďané odhalili v největším evropském přístavu pomník zasvěcený T.G. Masarykovi a Československé republice. Na vrcholu sloupu s podobiznou TGM je stylizovaná mapa státu, který zahrnoval nejen Slovensko, ale i Podkarpatskou Rus. Pomník byl iniciován z holandské strany a také financován Holanďany. Nevím, jak se vyjadřuje dík v takové věci, tak to aspoň neohrabaně dělám na tomto místě.
Masaryk se v Rotterdamu potkal se Setonem-Watsonem, významným historikem, který ovlivňoval britskou zahraniční politiku a nemalou měrou přispěl k tomu, že Československo vůbec vzniklo. Na tu mapu na vrcholu sloupu se ale dívám se smíšenými pocity. Je to pomník snu o jakémsi praktickém multikulturalismu. Česká část státu, zrozeného z válečných trosek, masivním způsobem pomáhala jak Slovákům, tak i Rusínům. Dnes u nás žije podle některých odhadů až 200 tisíc Ukrajinců. Mnozí pocházejí právě z Podkarpatské Rusi. Setkal jsem se i s nostalgickými reminiscencemi – ze strany lidí, kteří tu starou republiku znali z ústního podání spíš pradědů než dědů. Ani já se podobným pocitům nedokážu bránit. Zvlášť když se v exotických zemích potkám s mladými lidmi a ti netuší nic o České republice, ale Československo znají. A taky myslívám na Petra Pitharta a na to, jak se všichni smáli jeho projektu dvojdomku. Asi to opravdu nebylo reálné. Příliš mnoho osobních ambicí bylo proti tomu. Ale celku, Čechům, Moravanům i Slovákům, by to prospělo. No a kdyby k nám patřila i Podkarpatská Rus, dnes už fantastická představa, asi by v tom Mukačevě na tom byli mnohem líp, než jsou dnes.
Zaujalo mě
Čtu, že Ústavní soud zatrhl nebo snad přispěl k zatrhnutí bolševického zvyku našich policistů bezdůvodně vymáhat po lidech občanku. No a vida. Vrátil se kamarád z Německa, muž věku úctyhodného, provázený přítelem své dcery. Zastavili na odpočívadle a tam je němečtí policisté kontrolovali a testovali na alkohol a drogy a prohledávali půl druhé hodiny. Je až kupodivu, jak se poměry dovedou rychle měnit. Zvlášť, kdy to jde k horšímu.