Bezesporu je velmi dobré, že se premiér Sobotka a ministr Zaorálek zúčastnili v Paříži protestního pochodu proti terorismu. Milionová manifestace v pařížských ulicích má svůj morální význam a přítomnost našich předáků signalizuje, že přece jen nejsme tam někde jinde, kam nás chce dotlačit Václav Klaus a v některých nepříčetných chvilkách prezident republiky, zatímco v jiných nepříčetných chvilkách nás cpe do extrémních pozic islamobijců.
Můžeme si oddychnout, nikdo – do nedělního večera – se mezi těmi davy neodpálil, aspoň že tak. Můžeme se věnovat obvyklé posttraumatické činnosti, tedy úvahám, co dál.
Důležitá byla přítomnost i muslimských předáků, byť přítomnost těch palestinských měla hodně pikantní příchuť. Vždyť to jsou oni, kteří hrají hry jedněch proti jiným a teroristy financují a podněcují. Bez petrodolarů by nebylo po terorismu ani hlesu. To je první připomenutí.
Druhé je ještě důležitější. V probíhajícím diskursu dominuje myšlenka, že terorismus je kriminalita. Je to kriminalita a je dlužno ho takto chápat a takto s ním nakládat. Na muslimskou komunitu, která v Evropě čítá už dvacet milionů lidí, je třeba působit, aby takto terorismus chápala. Pokud by muslimská komunita pod tlakem Okamurů pasoucích prasata u mešit vnímala teroristy jako statečné ochránce jejích zájmů, bylo by veta po Evropě v té podobě, jakou známe a v jaké jsme se narodili.
Muslimská komunita je evropská skutečnost. Můžeme se bavit o tom, jak se sem dostala. Američané si své černochy navezli v otrokářských lodích, aby jim okopávali bavlnu. Dnes v podobě rasového napětí sklízejí ovoce této hanebnosti. Ale to kolo dějin už nikdo netočí zpátky.
Totéž platí o Evropě. Ta vesele ovládala dvě třetiny plochy světa za vrcholných dob koloniálního systému a teď se jí vracejí úroky. Je to prostě skutečnost, která se nedá odčinit. Muslimská minorita tu je a bude a je třeba ji do boje proti teroristické kriminalitě zapojit.
Třeba se to nepodaří. Ale za pokus to stojí.