Budeme s Čínou dál mluvit o lidských právech, prohlásil veřejně ministr zahraničí Lubomír Zaorálek – nedlouho poté, co Miloš Zeman prohlásil, že se jel do Číny poučit, jak se drží stabilita ve státě, a tématu lidských práv se vysmál.
Zaorálek formuloval jednu podstatnou myšlenku, že je to „debata o hodnotách, ke kterým se hlásíme“. Zeman i Sobotka by museli hodně dlouho přemýšlet, než by si dokázali vzpomenout, k jakým hodnotám se hlásí. Zvláště pak Zeman je naprosto nečitelný, vedený čistě osobními zájmy, svými výrony návisti a nenávisti. Úcta k lidským právům je bezesporu jeden z úhelných kamenů podstaty západního světa.
Jistě to není posvátná kráva. Ukazuje se, že je to neexportovatelný artikl, to je bolestné poznání zaplacené obrovským utrpením ve válečných konfliktech. To, že ho nedokážeme bombardováním přenést do jiných zemí, neznamená, že z konceptu slevíme a že ho nebudeme připomínat těm režimům, které mají hodnotové žebříčky jiné. Je to součást naší identity a je třeba vyjádřit Zaorálkovi dík za odvahu: v hodnotovém marasmu současné vládní sestavy je to opravdu disidentství a plavba ostře proti proudu.
A je to – musím znovu opakovat – překvapující, že se Zaorálek chová tak, jak se chová, protože donedávna byl vnímán jako proruský vrtichvost. Buď jsme se na něho špatně dívali (hovořím za ty, kteří o něm v tomto duchu v minulosti psali), anebo on prozřel.