Ostud jsme si užili dosyta, jak se dalo čekat s panem státním prezidentem Zemanem. Půvabný byl při metalizaci pan režisér Sedláček, když přišel ve svetru. Stalo se mi, že jsem se pokusil vejít do klubu Harvardovy university v New Yorku ve svetru (před dvaceti lety, byl jsem hodně nepoučený) a šatnář mi velmi laskavě pomohl si svetr stáhnout a půjčil mi sako, které tam pro ty účely měli na háčku přichystané.
Pan ceremoniář Forejt úroveň šatnáře v Harvard klubu nemá, a proto pana Sedláčka ve svetru pustil. Asi chtěl respektovat bouřliváckou nezávislost umělce. Jenže on ten pan Sedláček nedostal metál za uměleckou nezávislost, ale za lezení do prdele, což panu ceremoniáři jaksi nedošlo. Takže příště raději chystat saka a taky možná polobotky, kdyby někoho ze Zemanových kamarádů příště napadlo si pro metál přijít v gumovkách rovnou ze chlíva.
Což samozřejmě nezastírá komické momenty Zemanovy cesty do Číny. Dosáhl tam obrovského ekonomického průlomu, protože pozicoval Krtečka na čínském mediálním trhu. Taky umožnil nějaké kšefty svému kamarádovi Kellnerovi a ten ho jako dýško svezl domů ve svém kellner-jetu, což Zeman rád přijal, protože kellner-jet je rychlejší než letadlo pořízené státem.
Buďme ale spravedliví. Ostudy dělali jak při cestách do ciziny, tak při metalizacích oba Zemanovi předchůdci, Klaus i Havel. A jejich extempore na poli zahraniční politiky budila velkou nevoli. Havel se mohl přetrhnout, aby se odvděčil za aplaus, jehož se mu dostalo v US Kongresu, a Klaus se na vlastní pěst usilovně pokoušel rozpustit ten trapný spolek zvaný Evropská unie. Vše s bohorovnou ignorací demokraticky zvolených institutů, čistě podle svého. Takže Zeman jen pokračuje v našlápnuté cestě.
A je tu ještě jedno: ono se může ukázat, že i Zeman je vizionář. Odmítá brát lidská práva jako nedotknutelnou posvátnou krávu. V tuhle sezónu se takový postoj ještě nenosí, ale první vlaštovky se už objevují.
Ale aby to nedopadlo opačně. Lze pochopit Zemana, že se mu nechce radit Číňanům, jak se správně spravuje stát. Ale znepokojivá jsou jeho slova, že se v Číně učil, jak se správně nastolí stabilita ve státě. Doufejme, že se mnoho nepoučil, že to byl jen bonmot a že becherovka utlumí jeho nadšení pro koncentrační tábory, popravy ranou do týla a cenzuru tisku.